Náhrada? Hrozí třeba vedlejší účinky
Lékaři nesmějí měnit léčbu pacientům jen z ekonomických důvodů, říká docent Petr Němec, vedoucí lékař revmatologické ambulance II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
V jakých případech může lékař pacientovi, který užívá biologickou léčbu, nasadit jiný lék?
Lékař tak může postupovat pouze tehdy, pokud pacientovi daný lék nevyhovuje. Buď pacientovi léčba nezabírá, nebo trpí vedlejšími účinky. Pak by měl lékař vyzkoušet léčivo s jinou účinnou látkou. Odlišná situace je u pacienta, který užívá určitý lék a tento lék mu prospívá. V takovém případě lékař nesmí začít předepisovat jiný lék jen proto, že k tomu má vedení nemocnice nějaké ekonomické důvody.
Proti takové praxi se rozhodně ohrazují i mezinárodní lékařské společnosti. Také nedávné americké výzkumy prokázaly, že pacienti, kterým lékaři vyměnili lék z ekonomických důvodů, měli výrazně větší riziko selhání léčby, vyšší riziko nežádoucích účinků, vyšší riziko hospitalizací a častěji navštěvovali lékaře.
Co se může stát pacientovi například s revmatoidní artritidou, jehož lékař mu najednou začne předepisovat jiný lék než ten, který mu vyhovoval?
Takovému pacientovi hrozí významné zhoršení zdravotního stavu – nový lék nemusí účinkovat tak, jako původní lék, například se zhorší pacientovy bolesti a otoky kloubů a zvýrazní se kloubní ztuhlost, nemluvě o riziku rychlejšího poškození kloubů. Mohou se také vyskytnout závažné vedlejší účinky, které původní lék neměl. Zkušenost s levnějšími biosimilárními léky je poměrně krátká a nedá se zaručit, že jsou úplně stejné jako originální léky.
Takzvané biosimilární léky jsou však oproti originálním léčivům levnější a díky nim má v posledních letech k léčbě přístup mnohem více pacientů.
To je do jisté míry pravda. Není problém, aby lékař po úvaze nasadil biosimilární lék novým pacientům a vyzkoušel, jak na něj budou reagovat. Obecně mají ale biosimilární léky za sebou méně studií, jsou na trhu kratší dobu. Navíc se většinou testují jen na jednu chorobu, a pokud se ukáže, že nejsou horší než originál, získají povolení k použití i u dalších onemocnění. Například určitý biosimilární lék se testuje na relativně malém vzorku pacientů s revmatoidní artritidou. Pokud testy prokážou jeho účinnost u této choroby, následně tento lék získá povolení i na léčbu Bechtěrevovy choroby, onemocnění střev nebo lupénky, u kterých ale účinek tohoto léku nebyl nikdy testován. (ib)
„Lékař může změnit lék pouze tehdy, pokud pacientovi ten původní nevyhovuje.“Petr Němec, interní klinika Fakultní nemocnice Brno