Mrtvola v kufru dokáže stále ještě upoutat
Stačí málo a život se může člověku proměnit jednou provždy. Někdy dokonce bez vlastního přičinění. Stačí jít na večírek, který nepředvídatelně skončí zakopáváním mladého dívčího těla do země. Alespoň tak to píše britský spisovatel Neil Cross.
Ústředními hrdiny románu Pohřeb jsou Bob a Nathan. Nathan je ztracená duše, která si svůj život představovala jinak. Bob je zase sebejistý podivín posedlý duchařinou. Nic moc je nespojuje. Liší se od sebe jako černá a bílá. Kdyby nebylo památného večera u Nathanova šéfa, už by se dost dobře nikdy nemuseli vidět.
Jenže oni se setkali a výsledkem jejich setkání nebyl jen prázdný pytlík kokainu, ale i bezvládné tělo mladé dívky, která zemřela během soulože s Bobem. Asi pět minut poté, co se vyspala s Nathanem. Už teď je tedy jasné, že kdyby Cross z knihy udělal scénář, ve Spojených státech amerických by z něj udělali film nepřístupný i seniorům.
Jízda rychlým vlakem
Problém nastal v tom, že se oba muži rozhodli smrt dívky nenahlásit, nezavolali sanitku ani jinou pomoc. Hodili ji do kufru a zakopali s nadějí, že nikdo na nic nepřijde a hlavně, že oni dva už se nikdy nesetkají. Jenže Bob jednoho dne po letech zazvoní u Nathanových dveří, aby mu oznámil, že v místě, kde pod zemí leží jejich největší tajemství, se začíná stavět.
Neil Cross je scenárista, díky bohu. Stojí za populární televizní krimisérií Luther s Idrisem Elbou v hlavní roli. Scenáristické zázemí je právě to, co činí Pohřeb tak unikátním. Autor totiž ví, že zvládl vytvořit dvě silné postavy, které příběh na téměř třech stech stránkách utáhnou bez problému samy svými dialogy.
Cross čtenáře nezatěžuje zbytečnými popisy okolí, nálad či pocitů. Vše je rozeznatelné z promluv jednotlivých postav. Čtení pak trochu působí jako jízda vysokorychlostním vlakem. Člověk ani netuší jak a ocitne se v polovině knihy. To v dnešní době umí málokterý autor.
V Česku se Cross představil před dvěma lety románem Posedlost, jehož hrdinou je právě vyšetřovatel Luther. Ten je ale mnohem atraktivnější na obrazovce než na papíře. V Pohřbu ale autor přichází s naprosto jiným, vlastním příběhem, který Crosse poprvé odhaluje jako opravdového spisovatele. Umí pracovat se zápletkou i napětím. Nebojí se na čtenáře tlačit a donutit ho přemýšlet. V dnešní době, přehlcené temnými krimi a thrillery, je to cenné.