Gigolové prodávají Japonkám sen o lásce
Voblacích kouře v jednom z tokijských klubů obklopují Aki Nittovou tři gigolové, kteří za vysokou cenu prodávají falešnou lásku osamělým ženám. Japonky jsou ochotny vydat celé jmění za tyto mladé muže, kteří jim poskytnou večer plný flirtu a zahrnou je něžnými slovy a komplimenty.
„Chci slyšet, jak mi tluče srdce,“svěřuje se sedmadvacetiletá podnikatelka v nočním podniku ve čtvrti Kabukičó, zářícím chromem a zrcadly. „Japonští muži nejsou příliš galantní, nedávají najevo své city, ale tady s vámi zacházejí jako s princeznou,“dodává. Měsíčně na toto povyražení vydá v přepočtu 270 000 korun. Objektem její touhy je poněkud bezpohlavní mladík s odbarvenými vlasy a dětským úsměvem.
Některé klientky za jeden večer utratí v přepočtu i 2,7 milionu korun, jen aby mohly svěřit svou duši do péče těchto mladíků. Ženám je zpravidla od dvaceti do šedesáti let a jsou schopny dávat svému favoritovi okázalé dary: hodinky s diamanty, luxusní automobil i byt.
„Když mi bylo dvacet, darovala mi jedna klientka porsche,“chlubí se bývalý gigolo, třiačtyřicetiletý Šo Takami, který vlastní řetězec klubů a své povolání přirovnává k psychiatrovi na plný úvazek. „Gigolo musí být k dispozici čtyřiadvacet hodin denně,“říká. „Skutečná práce začíná po zavření klubu, kdy je třeba jít se zákaznicí vypít několik sklenek. Pak se v devět hodin ráno svalíte na postel a krátce poté musíte vstát, abyste poobědvali s další klientkou,“popisuje Takami. „Je důležité, aby zákaznice uvěřila v možnost, že potkala lásku. Pro nás je důležité, že platí,“dodává.
Kluby s gigoly představují roční obrat v přepočtu 250 miliard korun. V Japonsku je jich na 800, z toho 260 v Tokiu. Většina je soustředěna ve čtvrti Kabukičó, kde pestrobarevné neony osvětlují fotografie mladých mužů s bělostnými zuby a umělým opálením s přezdívkami Romeo, Gatsby nebo Avalon.
Mladíci, kteří se začali objevovat v 70. letech, jsou někdy označováni za mužské gejši. Tito muži s dlouhými vlasy a bezchybně upravení bývají někdy obviňováni, že obchodují s ženskými city. „Klientky si cit kupují,“brání se osmatřicetiletý Ken Ičidžo. „Prodáváme jim sen, musíme tedy lhát. Říkat, že je milujeme. Ony za to platí,“poznamenává Šo Takami. Je to ve skutečnosti obvyklá otázka nabídky a poptávky.
„Reagujeme na každou potřebu ženy, vyslechneme její problémy, říkáme jí, jak je krásná,“uvádí Ičidžo. A pokud jde o sex: „Sex není nezbytnou součástí služeb, ale vyplývá z nezbytnosti uspokojit potřeby zákaznice,“dodává. Jeho kolega Takami svým klidným hlasem na závěr připomíná, že i gigolové obchodující s falešnými city mají své slabiny: nedůvěru, strach, že je vystrnadí jiný nebo že je žena zničí. (ČTK/AFP)