S Británií musíme udržet velmi silné partnerství. To se ale nestane hned. Teď začínáme s účtováním.
Luboš Palata redaktor MF DNES Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker představil před Evropským parlamentem Bílou knihu s pěti variantami dalšího vývoje Unie, včetně změny EU na pouhou zónu volného obchodu. Přeli jste se v Komisi o nějakou z nich?
Všichni jsme v Komisi cítili, že musíme dát návrh, jak dál v Evropě s 27 členy, protože se nemůžeme tvářit, že brexit neznamená nějaký milník. Jak dál si musí říci, nejen politici, ale i občané členských zemí. My jsme se v Komisi omezili na debatu o oněch pěti variantách a měli jsme to ulehčeno tím, že jsme nemuseli vybrat jen jednu z nich.
Největší zájem vzbudila určitě varianta „jen společný trh“. Jak velkou měla v Evropské komisi podporu?
Jean-Claude Juncker jasně před Evropským parlamentem řekl, že tato varianta pro něj není přijatelná. Není přijatelná ani pro mě a ani pro většinu, nebo možná všechny kolegy z Evropské komise.
Juncker ve svém projevu zároveň řekl, že by se varianta „zóny volného obchodu“některým členským státům zamlouvala. Koho tím mohl mít na mysli? Polsko a Maďarsko, které chtějí ořezat pravomoce Bruselu?
Je to možné, nebo dokonce pravděpodobné, byť nikoho nejmenoval. Jména zemí nepadala ani na našich interních jednáních.
Zřejmě pravděpodobnější je varianta vícerychlostní Unie. Měla by v ní účast ve „společném trhu“být jakousi minimální variantou členství v EU?
Společný trh by v této variantě měl být zřejmě jakousi vnější slupkou, to společné minimum. A na státech by bylo, kdo bude chtít být v oné minimalistické slupce a kdo bude chtít mít silnější vazby a z toho plynoucí silnější výhody. Bude to třeba vnímat v této optice – něco za něco. Když se rozhodneme dělat některé věci společně, tak se sice něčeho vzdáváme, ale něco získáváme.
Takže i Česko se bude muset takto rozhodnout?
Vícerychlostní Evropa je sice jen jedním z těch scénářů, ale já jsem to už říkala před týdnem na sněmu ANO – Česká republika, vláda, parlament budou stát před rozhodnutím, zda budeme chtít být hlouběji v Evropě, nebo jen v té okrajové slupce.
Když už jste se zmínila o sněmu ANO, jaký dojem jste získala tam? Kam se chce v unijní politice ubírat toto uskupení?
Pokud bude převládat babišovský, tím nemyslím jen Andreje Babiše, pragmatismus, tak by ANO určitě bylo pro společný trh, který má obrovské výhody. ANO by myslím podpořilo i posílení bezpečnostní spolupráce, společnou obranu. Tedy, že by se EU měla dohodnout na několika zásadních prioritách a v nich spolupráci výrazně posílit.
To je ta varianta číslo čtyři představená Junckerem pod heslem „méně je více“?
Ano, tato varianta.
Juncker ve svém projevu mezi příklady věcí, na které by se měla Evropská komise soustředit, jmenoval aféru „dieselgate“a možnost odškodnění unijních spotřebitelů. Vy máte tuto věc na starosti. Podaří se donutit automobilky vyplatit odškodnění?
Dieselgate ukázala, a píší nám to i lidé, že zrovna v ochraně spotřebitele by mělo být více Evropy, protože zatím máme ty kompetence překvapivě slabé. Proto se spotřebitelká politika dostala do Bílé knihy jako příklad toho, kde sami evropští občané chtějí „silnější Evropu“. A já sama cítím, že mám ty kompetence zatím příliš slabé.
Tak slabé, že se na unijní úrovni nepodaří automobilky k odškodnění za dieselgate donutit?
U aféry VW tak Evropská komise už pomoci nemůže. Já samozřejmě budu dál tlačit na alespoň nějakou tu džetlmenskou nabídku poškozeným prostřednictvím nefinančního plnění. Ale lidé se bohužel budou muset domáhat odškodnění u svých národních soudů.
Co můžete udělat, aby se to už neopakovalo a firmy by byly v obdobných případech nuceny platit odškodnění?
Chci navrhnout, aby vznikla možnost kolektivních žalob, protože to je v podobných případech efektivní cesta. A byla by to i velká úleva pro soudy.
Česká republika bude stát před rozhodnutím, zda bude chtít být hlouběji v Evropě, nebo jen v její okrajové slupce, říká eurokomisařka Věra Jourová.
V Junckerově projevu bylo pár šťouchanců vůči americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Dá se přesto říci, že se napětí mezi Bruselem a Washingtonem postupně snižuje?
Pokud slyšíme od amerického prezidenta, že se raduje z brexitu, tak to samozřejmě vyvolává rozladění a nevytváří to naděje na nějaké silné, kolegiální partnerství. Ale realita a praxe jsou druhá věc. Stále více máme možnost setkávat se s představiteli nové americké administrativy, jako byl třeba tady v Bruselu viceprezident Mike Pence, také v USA už jednali někteří členové Komise. A všichni hlásí, že „voda nepoteče nahoru“, že je možné to zvládnout, že se s Američany nakonec dohodneme.
Já si to sama ověřím, až do Spojených států na konci měsíce pojedu. Čeká mě tam setkání se dvěma členy americké vlády. To, co budu ve Washingtonu připomínat, je důležitost ochrany soukromí unijních občanů, a to i v případě, že jejich data jdou do USA. Dá se ale říci, že všemi dosavadními kontakty s americkými představiteli nacházíme společnou řeč, a musím dodat, že jsem v tomto směru pozitivně naladěná.
S Británií se spíše schyluje k bouřce. Jak vypadají přípravy k jednáním o brexitu?