Text: jana syslová

vlastností na zahřívající, chladivé, vysušující a navlhčující. „Galénovy popisy bylin, jako např. ‚zahřívající ve třetím stupni‘ nebo ‚chladivá ve druhém‘, se používaly až do 18. století,“píše uznávaná britská expertka na léčbu bylinami Penelope Ody ve své knize Velký atlas léčivých rostlin.

EXOTIKA Z ASIE

Ve vzdálenějších kulturách se bylinami samozřejmě léčilo ještě mnohem dříve. Nezastupitelnou úlohu mají v tradiční čínské medicíně – kořeny čínského bylinkářství, které bylo jako všude jinde opředeno tajemnem, sahají do roku 2500 před naším letopočtem. Egyptské papyrusy datované kolem roku 1700 př. n. l. zase obsahují konkrétní záznamy, že běžné dnešní rostliny jako česnek nebo jalovec se v medicíně osvědčily už tehdy. „V dobách Ramsese III. se používalo konopí na oční potíže, stejně jako může být dnes předepisováno na zelený zákal, zatímco výtažek z máku se používal k tišení plačících dětí,“píše Penelope Ody a vysvětluje, že s pádem říše římské v 5. století se centrum klasického vzdělávání přesunulo na východ. „Arabové byli vždy skvělými obchodníky a nauku o léčivých látkách obohatili o mnohé exotické byliny a koření z východu, jako jsou muškátový oříšek, hřebíček, šafrán a senna,“píše Penelope Ody a doplňuje, že po celý středověk hrála významnou roli v evropském bylinkářství církev, neboť v klášterech byly udržovány zahrady s bylinami a kláštery též přebíraly péči onemocné.

RADIOAKTIVNÍ BYLINY

S tím, jak od 17. století zesilovala úloha lékařů a lékárníků, vyhrocovaly se i boje mezi vzdělanými doktory a kořenářkami,