Pepřenka se silou lva

Jaktovypadá, když majitelé jednoho mlýna rozjedou své podnikání, jak se patří? Vznikne ikonická pepřenka, která svým tvarem i technologií inspiruje všechny ostatní výrobky, ale také slavná francouzská firma na výrobu bicyklů a ještě slavnější automobilka.

Každý z nás ji měl někdy v ruce – ať už tu ‚originální‘, nebo jednu z jejích nápodob. Tradiční, ale geniálně ergonomický tvar dřevěné pepřenky přejalo mnoho dalších výrobců. Můžeme na ni narazit v hospodě na rohu i ve vyhlášené michelinské restauraci. Mlýnek na pepř dnes již charakteristického tvaru navrhli v sedmdesátých letech devatenáctého století bratři Peugeotovi.

PODNIKAVÁ RODINA

Rodina Peugeotů vlastnila od osmnáctého století mlýn na obilí ve vesnici Valentigney nedaleko švýcarských hranic. Na počátku devatenáctého století dostali Jean-Fréderic Peugeot s bratrem Jeanem-Pierrem dobrý nápad, podpořený celoevropským rozvojem a úspěchem průmyslu, a mlýn přestavěli na manufakturu na zpracování oceli. Ta byla tehdy velice žádána v módním průmyslu – vyráběly se z ní konstrukce krinolín, kostice korzetů a kostry slunečníků. Rodinný byznys měl úspěch a netrvalo dlouho a firma začala vyrábět vlastní produkty. Krátce po jejím založení získali patent na výrobu nářadí a ve čtyřicátých letech spatřily světlo světa i první mlýnky na pepř a kávu.

V polovině devatenáctého století si bratři nechávají zaregistrovat firemní znak v podobě lva. Ostré zuby šelmy evokovaly jejich ocelové zuby, které tak dobře drtily vše, co jim bylo předhozeno. Firemní strategie byla na světě: produkovat předměty denní potřeby s maximální pečlivostí a účinností, ale také s osobitým designem. Myšlenka byla definitivně naplněna v sedmdesátých letech, kdy firma představuje mlýnek na pepř tak geniální, že v takřka nezměněné podobě slouží dodnes. Drticí mechanismus sestával z ložiska, které nejprve nalámalo kuličky pepře na půl a až pak tyto ‚polotovary‘ předalo spirálovému drticímu šroubu, který z kuliček koření udělal dokonalý prášek s čerstvou chutí a vůní.

PATENTOVANÉ DĚDICTVÍ PO PŘEDCÍCH

Bohužel dnes přesně nevíme, který z bratrů měl na geniálním mlýnku větší podíl. Jisté je, že finální podobu a spuštění jeho výroby má ‚na svědomí‘ Armand Peugeot, který se v té době o firmu staral společně s bratrancem Eugènem. Armand byl nadšencem do aut a po Daimlerovi sestrojil druhý automobil na světě. Díky němu také řídíme automobil volantem, a ne pákami. Eugèna tento ‚nejistý‘ byznys netáhl a chtěl zůstat u mlýnků. Firma se tedy rozdělila na dvě divize, což možná ulehčilo rozhodování v už tak rozvětveném a spletitém rodinném byznysu. Kromě mlýnků a později aut totiž firma vyráběla i jízdní kola. Loga obou divizí jsou podobná – stejné písmo a lvíček, který v případě automobilky prošel už několika obměnami. I tak při koupi pepřenky jen málokoho tato spojitost napadne.

Ale zpět k mlýnkům. První patentovaný mlýnek na pepř je v téměř nezměněném designu v prodeji dodnes pod jménem Palace. Ten úplně první byl z jednoduchého bílého porcelánu, následovala kovová postříbřená verze a nakonec i ta ze soustruženého dřeva, která je dnes asi nejrozšířenější. Na konci devatenáctého století se objevila zmenšená pepřenka ve zlaté barvě, ve třicátých letech první plastová z tehdy populárního bakelitu. Od konce padesátých let mají pepřenky Peugeot drticí mechanismus z nerez oceli. Firma si tak věří, že na patentovaný mlýnek poskytuje doživotní záruku. Dodnes je Peugeot největším a nejznámějším výrobcem mlýnků a pepřenek a synonymem kvality.