Do vztahů jsem si nenechala kecat
V šestnácti vydala svoji první desku, ale stejně si musela půjčovat peníze od maminky. Když se vypracovala, zase neměla štěstí v soukromí. Teď ve čtyřiceti má zpěvačka Monika Absolonová všechno, co si kdysi přála – syna, muže i úspěch.
Co s citlivou Váhou udělá mateřství v téměř čtyřiceti? Nevím, co by se mnou udělalo ve dvaceti, asi by to bylo stejné, protože přecitlivělá jsem pořád. Tadeáš je zdroj našeho štěstí. Celorodinného. Jasně že mě někdy přepadne strach, naštěstí odeznívá, ale je mi jasné, že se budu strašně bát, až přijde mezi cizí lidi.
Do školky?
Třeba. Zatím žije ve všeobjímající lásce. Vím, že ho budeme muset naučit, že tak nefunguje celý svět, ale zároveň bych chtěla, aby mu to vydrželo co nejdéle. Uvědomuju si, že jsem taková optimistka, protože doteď čerpám ze svého dětství. Chtěla bych, aby měl zázemí a věděl, že ho budeme mít vždycky rádi, ať se stane cokoli.
Vy jste takovou bezpodmínečnou lásku zažila?
Od mámy a jejích rodičů ji zažívám dodnes, mám to štěstí, že ještě žijí. Děda byl inženýr, já s ním věčně něco šroubovala nebo kutala na zahrádce, babička vařila dobroty a kolem byla pořád spousta lidí. I pradědu jsem zažila. Děda s babičkou z otcovy strany byli taky úžasní. Měli koně a spoustu dalších zvířat. Užila jsem si dvě rozdílné rodiny, ta různorodost se do mě vtiskla. Všichni mi dávali najevo, že mě mají rádi. Nikdy jsem nebyla uzavřená, díky své rodině mám ráda lidi. Když si vzpomenu na dětství, jako první se mi vybaví Benešov.
Vracíte se tam často?
Za babičkou a dědou, nadělila jsem jim pravnuka a oni si ho užívají. Pomohl jim pookřát. Dědovi bude devadesát, nikam už moc nechodil, teď vezme hůlčičku a vyrazí po Benešově shánět Tádovi cokoli s Krtkem. Říkám dědovi, že nic nepotřebuje, ale on mu chce udělat radost. Teď pro něj měl polštář. Babička volala, že zase musíme přijet, že se jim stýská. Když nemám čas, jede tam s Tádou mamka, aby si ho užili.
Léta jste si škrtala ze smluv podmínku, že nesmíte otěhotnět. Když bylo Tadeášovi deset měsíců, vrátila jste se to práce. Těšila jste se, nebo se vám od něj nechtělo?
Že se vrátím, jsem si domluvila už před porodem. Většina mých kolegyň nastupuje po dvou třech měsících, tak mi ten téměř rok připadal luxusní. Když to ale přišlo, úplně dobře mi nebylo. Naštěstí Tadeáš je v pohodě, neznám žádné srdceryvné scény. Naopak – první den volna po premiéře mě pomalu vyhazoval z domova. Těšila jsem se, že s ním budu doma, ale on mě nepotřeboval. Chtěl být s babičkou, se kterou je to asi zábavnější.
S vaší maminkou, která vás vedla tak přísně?
Hodně přísně, ale to už je dávno. Přešaltovala do babičky a ty rozmazlujou víc než maminky. Pracovala ve školce, teď má místo pětadvaceti dětí na starosti jedno. Prý je z něj unavenější než z celé třídy, protože Táda je péro a ona se nešetří. Vyprávějí si, kreslí, čtou knížky, lezou po čtyřech, běhají venku... Nechci si vůbec stěžovat: čtrnáct dní odcházet ráno a vracet se večer není dobrý, ale některé mámy, které musí pracovat, jsou na tom mnohem hůř než já.
Umíte si naordinovat volno?
Kvůli dítěti ano, nezpívám téměř každý den jako kdysi. Když další nabídky odmítám, je mi to až trapný, protože jsem bývala v situaci, kdy jsem neměla práci a půjčovala si peníze od mámy.