Nemovitosti - koupě
Navzdory tomu, že při bojích o Podmonastýr byli téměř všichni Češi zraněni, podařilo se jim po třicetikilometrovém pochodu přes zasněžené lesy masivu Vihorlat ustoupit až k zákopům obranné linie, kterou mezitím stačili v údolí řeky Uhu vybudovat vojáci 36. pěšího pluku československé armády.
Po obsazení Podmonastýru postupovala maďarská brigáda na sever právě údolím řeky Latorica.
Její postup se však podařilo třetí rotě „šestatřicátníků“ještě večer téhož dne zcela zastavit u Činaděva bodákovou ztečí.
Ohromná přesila se valí údolím
Úspěch hlavního maďarského útoku vedeného od Mukačeva směrem do středu Podkarpatské Rusi byl přitom pro Maďary mimořádně důležitý. Dobytím Svaljavy v údolí Latorice by se jim totiž podařilo rozdělit oblast na dvě části. Koupím domek, byt někde ve městě do 650 000 Kč, t: 603442474127477
„Další krutá řež se odehrála v Rákošíně, kam Maďaři dorazili ve sněhové vánici dopoledne 14. března. Zdejší slabá posádka však dokázala takřka nemožné. Za poměrně slabých vlastních ztrát po dva dny odolávala stále se opakujícím útokům a způsobila maďarskému praporu těžké ztráty,“popisoval před lety v časopisu Koktejl publicista Petr Blahuš.
Maďaři chtěli Čechy odříznout
To se již bojovalo i na ostatních úsecích zhruba stokilometrové fronty táhnoucí se od Maďary zabraného Užhorodu až po rumunské hranice u Králova nad Tisou.
Maďarští vojáci útočili ze tří směrů, přičemž chtěli především bránící se vojsko odříznout od ústupových cest na Slovensko.
Tuhé boje se odehrávaly i na předměstí Užhorodu. Češi tu měli značné ztráty. „Už ve dnech 12. až 13. března jsme slyšeli za demarkační čárou hukot, jak tam Maďaři přemisťovali tanky a děla. Vozíky z cihelny, kde jsme tehdy byli, jsme převrátili na kolejích a udělali si z nich kryty. V úterý 14. března odpoledne to potom za tmy začalo naplno,“vyprávěl strážmistr Josef Luhan, jehož vzpomínky zachytil vojenský historik Jindřich Marek v knize Hraničářská kalvárie.
„Maďaři se převalili přes demarkační čáru jako lavina. Byli všude. Nám se za chvíli odkryl bok. Utekl jsem na poslední chvíli.“
Vraždění zraněných zajatců
Na místě zůstalo několik mrtvých Čechů. Ty zraněné maďarská pěchota zajala. Jenže mnohdy se stávalo, že je frustrovaní útočníci následně zavraždili.
„Takové dohady mezi našimi vojáky byly a je to dost pravděpodobné především po březnu 1939. Je tam několik případů, kdy zranění vojáci a příslušníci Stráže obrany státu