Forman v plenkách i na vrcholu
Před měsícem Miloš Forman oslavil osmdesáté páté narozeniny. Ač by na popsání jeho osudu nestačily ani tisíce stránek, filmový historik Pavel Jiras se o to pokusil a sestavil obsáhlou publikaci Barrandov nezapomenutelní: Miloš Forman. Začíná u malého Rudolfa Formana, režisérova otce, a končí jeho posledním filmem z roku 2006 Goyovy přízraky. Nejzajímavější je však to, co se děje mezi tím – osud jedinečného umělce i člověka.
Pokud se spisovatel či historik rozhodne psát o Miloši Formanovi, musí počítat s jednou věcí – píše tak i o celé české, potažmo světové kinematografii, jejíž nedílnou součástí režisér je.
V knize se čtenář může setkat s Oldřichem Novým, Martinem Fričem, Hanou Hegerovou, ale také Jackem Nicholsonem nebo Javierem Bardemem.
Jirasova kniha má dvě přednosti. Bohatou obrazovou dokumentaci, která Formana sleduje od plenek až po současnost. Není stránky, která by nenabídla nový pohled do režisérovy minulosti.
Druhou devizou knihy je množství historek, které Jiras za léta svého působení v pozici barrandovského filmového historika posbíral. Jako ta, když při posledním natáčecím dni Amadea americká část štábu v euforii vyvěsila nad orchestřištěm Stavovského divadla americkou vlajku na oslavu Dne nezávislosti. Neuvědomili si ovšem, že se nacházejí na půdě socialistické republiky plné zvědů a donašečů. Naštěstí z incidentu nakonec žádné problémy nebyly.