Koalice o fous je stavbou z písku

Do manželství by člověk neměl vstupovat, pokud u jednoho ze snoubenců důvody „pro“vítězí nad důvody „proti“jenom velmi těsně. Život je klikatý a nějaké vymodlené procento navíc je příliš subtilním základem tak křehké stavby.

Volební koalice dvou stran je takovým manželstvím na poli partajní politiky. Lidovci a Starostové si ve svých širších vedeních odhlasovali společnou cestu do voleb, což s sebou nese výhody i nevýhody, ostatně jako v každém manželství. Starostové jsou pro koalici celkem jednoznačně, lidovci jen velmi těsně. Ze 72 přítomných na víkendové celostátní konferenci KDU-ČSL jich bylo pro 39, tedy těsná nadpoloviční většina.

Říká se, že demokracie je nejméně špatný způsob vládnutí. Jednou z jejích slabin je, že je založena na prosté aritmetice, tedy vítězství většiny, jakkoliv se vždy zaklíná i ochranou menšiny. Kdo je pro? Kdo proti? Odklepnuto, vývoj půjde tudy. Nechceme-li osvícenou diktaturu, jinak to asi nejde. Přesto i naše ústava počítá s tím, že věci zásadní povahy musí v parlamentu podpořit třípětinová většina. A bylo trestuhodnou nadutostí všech dosavadních elit, že mnohdy prohlasovávaly těsnou většinou i věci zásadní povahy, třeba penzijní reformu nebo církevní restituce.

Moudré vedení politické strany by napřelo všechny síly, aby v řadách členstva prosadilo směr, který považuje za správný. A kdyby vidělo, že se to moc nedaří, pokračovalo by v přesvědčování dál a dál. Ale pokud by i potom byla většinová vůle strany na houpačce, a přitom šlo možná o příští bytí a nebytí celé partaje, raději by couvlo od toho prosadit svou pravdu těsnou nadpoloviční silou.

Vedení KDU-ČSL se rozhodlo do rizika jít. Přitom lidovci jsou tradicionalisté, nic jim není vzdálenější než hra vabank. Koalicí se STAN si na sebe upletli volební oprátku v podobě nutných 10 procent hlasů, což je práh, který v novodobé historii sami nikdy nepřekročili. Kolik přihodí Starostové, je nejisté, zatím jsou společně pod kritickou laťkou ve všech průzkumech. A jedno volební období mimo hru si už lidovci vyzkoušeli. Pokud synergie nezafunguje a průzkumy se rychle „nepolepší“, zachvátí stranu nervozita. Ta může snadno překlopit houpačku na stranu opatrných a spolu s tím spláchnout celé dosud poměrně úspěšné vedení Pavla Bělobrádka. Účtovat se může už na konci května na pražském sjezdu strany.