Stejná záda, dvojí metr

Výše bolestného za prací zničená záda bude stejná, jako když si zlomíte obratel. Na odškodné však hned tak někdo nedosáhne.

Lidí, kteří mají potvrzení, že trpí nemocí z povolání, neustále ubývá. Před třiceti lety jich lékaři registrovali každým rokem zhruba třikrát více než dnes, jen mezi roky 2014 a 2015 klesl jejich počet podle údajů Státního zdravotního ústavu téměř o třináct procent (za rok 2016 ještě nejsou data k dispozici).

Neplatí to ale absolutně. I v této oblasti medicíny totiž vystřídaly tradiční hrozby moderní nemoci. „Nejpočetnějšími nemocemi z povolání jsou v současné době onemocnění periferních nervů, cév a pohybového systému, způsobená přetěžováním končetin a vibracemi. Na prvním místě je syndrom karpálního tunelu,“upozorňuje Daniela Pelclová z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty v Praze.

V současnosti mohou onemocnění tohoto typu za více než polovinu nově hlášených nemocí z povolání, před třiceti lety to bylo zhruba 10 procent.

Počet lidí, kteří se dostanou do oficiálních statistik kvůli diagnóze syndrom karpálního tunelu, roste, i když s žádostí o náhradu za poškozené zdraví uspěje jen menší část z nich. „Jako nemoc z povolání je syndrom karpálního tunelu uznán zhruba u 30 procent těch, kteří žádají o posouzení,“říká Daniela Pelclová.

Od PC na odškodné nedosáhnete

Jak přísně lékaři nárok na odškodné posuzují, ukazuje i to, že na něj nedosáhnou lidé, kteří pracují na počítači, i když právě se zatěžováním rukou při používání klávesnice a myši je syndrom karpálního tunelu často spojován.

Na rozdíl od operátora výrobní linky nebo člověka pracujícího se sbíječkou může úředník jen těžko přesvědčit lékaře, že zánět karpálního tunelu souvisí právě a jen s jeho prací a že za chronickými bolestmi není spíš genetická dispozice.

Bolesti zad, které by měly být nově uvedeny na seznamu nemocí z povolání, patří stejně jako syndrom karpálního tunelu k zdravotním potížím, které způsobuje opakované a nadměrné zatěžování těla.

Prokázat, že za poškození páteře může práce, bude přitom zřejmě ještě obtížnější. „Úspěšnost žádostí bude tak dvacet až třicet procent,“myslí si Daniela Pelclová.

„Odhadujeme, že se bude jednat o několik desítek případů ročně,“dodává Štěpánka Čechová, tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví.

O jak závažné případy půjde, naznačují odhady bolestného, které postižení dostanou vyplaceno z pojištění placeného do pojistného fondu zaměstnavatelem. Částka mezi 50 a 60 tisíci, na niž bolestné odhaduje ministerstvo práce a sociálních věcí, odpovídá bolestnému, jaké se vyplácí například při zlomenině bederního obratle.

Stejně přísně se bude zkoumat i to, zda za poškození páteře opravdu může práce. „Za potenciálně rizikovou se považuje práce, při které dochází k rizikovým úkonům pravidelně alespoň v 60 směnách ročně, a to za období posledních tří let,“přibližuje pravidla, podle kterých se bude zkoumat nárok na odškodné, Daniela Pelclová.

Za rizikové se přitom nepovažuje sedavé zaměstnání v kanceláři. Na seznamu, jímž se budou hygienici při posuzování rizika řídit, je především zvedání břemen. Stejně jako u syndromu karpálního tunelu půjde tedy o nemoc z povolání typickou pro manuální profese.

Jako nemoc z povolání je syndrom karpálního tunelu uznán zhruba u 30 procent žadatelů o posouzení.