Další kritik Putina umřel násilně. Je to náhoda?
Vražda ruského exposlance Denise Voroněnkova, který loni uprchl z Ruska na Ukrajinu, vyvolala novou vlnu spekulací.
Ta otázka se vnucovala už tolikrát, a je tady zas: je ruský prezident Vladimir Putin skutečně tak cynický, že nechává ničit a zabíjet své politické odpůrce, jak tvrdí například ukrajinská vláda?
Nebo je to všechno jen shoda náhod a jde o spekulace i podlé pomluvy jeho nepřátel?
Nevíme. Rozhodně ne každý, kdo se pohádá s ruským prezidentem, zemře za násilných či podivných okolností. Na druhé straně až nápadný počet hlasitých kritiků Putina dopadá špatně. Podezřele často je někdo zničehonic zabije.
Bál se o svou bezpečnost
Podobně zavraždili i Denise Voroněnkova (na snímku), někdejšího komunistického poslance ruské Státní dumy. Ten byl předevčírem zastřelen za bílého dne před luxusním kyjevským hotelem Premier Palace. Právě mířil na schůzku s dalším opozičníkem a bývalým ruským poslancem Iljou Ponomarjovem, který v roce 2014 jako jediný hlasoval proti anexi Krymu.
„Zabili ho krátce předtím, než stihl vypovídat na vojenské prokuratuře,“řekl pak ukrajinský generální prokurátor Jurij Lucenko. Čeho se výpověď měla týkat, to neuvedl.
Jen pár dní před smrtí vyjádřil Voroněnkov v rozhovoru pro list The Washington Post obavy o svoji bezpečnost. Na Ukrajinu emigroval a získal tamní občanství z obavy před ruskou tajnou policií, jak tvrdil. Faktem je, že v Rusku byl obviněn z finančních podvodů. Voroněnkov však říká, že nelibost Kremlu si vysloužil kritikou ruské anexe Krymu (jako poslanec pro ni ovšem sám hlasoval) a také tím, že poměry v putinovském Rusku přirovnával k nacistickému Německu.
Teď je po smrti. Ukrajinský prezident Petro Porošenko hned vraždu označil za čin ruského státního terorismu. Jasné důkazy ovšem nemá.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov smetl ukrajinská obvinění ze stolu jako „absurdní“. Budiž. Těžko však může popřít fakt, že za dobu Putinovy vlády se nahromadila celá řada dalších nevysvětlených a krajně podezřelých úmrtí nepřátel Kremlu.
Vezměme jen ty nejznámější případy: předloňská vražda Borise Němcova, někdejšího vicepremiéra a později velkého Putinova kritika, nevysvětlené úmrtí Borise Berezovského v roce 2013 v jeho londýnském domě, záhadné vraždy lidskoprávního aktivisty Stanislava Markelova a novinářky Anastasie Baburové v roce 2009 a tak dále. Jména Sergej Magnitskij, Anna Politkovská či Alexandr Litviněnko asi netřeba připomínat.
„Mám dojem, a doufám, že je to jen dojem, že v Rusku se začala šířit praxe zabíjení politických oponentů,“řekl listu The Moscow Times Gennadij Gudkov, bývalý plukovník KGB a dlouholetý poslanec Státní dumy, jehož však v roce 2012 zbavili mandátu.
Gudkov není objektivní, na Kreml se hněvá, dalo by se namítnout. Pravdou však je, že na „náhody“přestává věřit čím dál víc lidí. Ve světě i v Rusku.