Kdo vystřelí první? Jak se utíkalo za svobodou

PRAHA Liduprázdné jihomoravské pole, balon po večerech sešitý z metrů šusťákoviny, světlice na hranicích, dopad do oraniště. „Posvítil jsem si baterkou na hodinky – bylo čtvrt na dvanáct. Letěli jsme hodinu, přesně pětapadesát minut, které mi připadaly jako věčnost.“

Právě titulem 55 minut mezi životem a smrtí označil slovenský spisovatel Jozef Kollár svou novou knihu. Sesbíral do ní svědectví týkající se neobvyklého a velice riskantního činu, který v září 1983 podnikl bývalý československý cyklistický závodník Robert Hutyra, když naložil sebe a manželku se dvěma dětmi do vlastními silami vyrobeného horkovzdušného balonu.

Autor vedle vzpomínek exulanta na osudový let i protloukání se v zahraničí zařazuje i slova jeho blízkých. Zaujme zde však především výpověď z druhé strany, tedy člena pohraniční stráže, který měl tu osudnou noc rodinu v balonu na mušce. „Nevěděl jsem, kdo je v gondole, zda nezačne střílet jako první.“

Kollár celou první polovinu knihy věnuje úspěšnému přeletu hranic. Neopomene ale zmínit i několik nešťastníků, kterým podobný pokus nevyšel, a dokonce končil smrtí.

V druhé části knihy se pak spisovatel zabývá dalšími kuriózními pokusy, jak utéci „za kopečky“. Opět se zde čtenáři setkají jak s těmi úspěšnými (třeba „tank svobody“, tedy nalezený obrněnec z druhé světové, který si trojice v roce 1953 opravila a projela s ním přes zátarasy do Německa), tak s těmi smutnými (záhadný kněz, který se utopil v Labi ve skafandru vyrobeném z hrnce a gumáků). Nešťastná doba sváděla k nešťastným činům.

České vydání Kollárovy knihy vydalo nakladatelství Mladá fronta v překladu Drahomíry Smutné.