AKCE k nezaplacení

„Sbíráte nálepky?“zeptala se mě pokladní v supermarketu a já úplně bezmyšlenkovitě přikývla. Nikdy totiž neodmítnu, ať už se jedná o body na sadu šroubováků, nebo na ručníky s doplatkem 299 korun.

Za všechno může sestra mé kamarádky z dětství, sólistka baletu Jihočeského divadla. Bylo mi sedm let a s úžasem jsem pozorovala, jak ta krásná, štíhlá a elegantní Lída sbírá jakési body, aby pak zdarma dostala červenou konvičku na čaj ve tvaru jahody.

Viděla jsem, jak si pořídila speciální album na Barbie samolepky ukryté ve vanilkových sušenkách. A po revoluci jsme spolu chodily kolem odpadkových košů a vyndávaly z nich láhve od Coca-Coly. Na jejich obalu byl totiž čtecí kód a jakémusi chlapci se tím přispívalo na invalidní vozík.

Tehdy jsem si řekla, že až budu velká, budu jako Lída. A o dvacet let později mě moje předsevzetí u kasy dohnalo. Nechávám si vždy utrhnout pár miniaturních nálepek se srdíčkem, vidličkou, prasátkem, puntíkem nebo smajlíkem a v chvatu si je strkám do peněženky. Neúčastnit se? To bych Lídě nemohla udělat.

Ona v tom měla systém. Poctivě si vždy všechno třídila a ukládala. Zato já nacházím ještě půl roku po skončení akce samolepku kytičky přichycenou na zmačkané účtence, pětikoruně nebo řidičáku. Když se mi však podaří celou kartičku nasbírat, včas odevzdat a cenu vyzvednout, mám radost, i když to znamená mít doma třetí zapékací mísu.

Některé akce jsou nenáročné. Například každé desáté coffee to go gratis. Jiné zase vyžadují určité nasazení. Produkt si totiž musíte v obchodě sami vyhledat. A pokud došel? „Sjeďte si do Ócéčka v Liberci, tam jsou ještě na prodejně,“poradila mi minule prodavačka. Představila jsem si, jak se trmácím přes půl republiky kvůli antiadhezní škrabce na citrusovou kůru. Lído, promiň...

Zvlášť vychytralé obchodní řetězce do akcí zapojí děti. Nechci ani pomyslet, kolik žvýkaček a lízátek jsme naházeli do košíku, abychom získali ten semišový šedozelený květák s nožičkama. Nebo plyšové hlavy nejmenovaných ptáků, které díky nákupům potravin nyní trůní na synově posteli. Možná se u mě jedná o nějakou psychickou poruchu. Je nás ale takových víc. Moje známá v rámci jakýchsi slevových dní celý den s kočárkem poctivě běhala po obchodech, aby na účtenky dostala 5 razítek. Slavnostně mi pak večer ukázala výhru: minipánvičku na jedno volské oko.

Tato záliba zjevně nese svá úskalí. Nemůžu dovřít peněženku. Je totiž plná karet, které na střídačku předkládám v drogérii, obuvi, knihkupectví i lékárně. A kolik karet, tolik bodů, tolik samolepek a tolik problémů. „Naše je taková červená, nene, to mi dáváte kartičku pojištěnce,“vrtěla hlavou obsluha čerpací stanice. Až tam totiž natankuji tisíc litrů pohonných hmot, dostanu levněji vak na golfové hole.

Nejvyšší level jsou ovšem soutěže. Dnes už prakticky nemůžete ani sníst jogurt, aniž byste neupadli v pokušení zúčastnit se slosování. Stačí zavolat na speciální zákaznickou linku a tipovat, kolik kilometrů uběhne za hodinu gepard. Jen tak se v klidu napít je také zhola nemožné: jakmile otevřete limonádu, musíte obrátit víčko a setřít výherní kód do soutěže o tři červená auta. Na druhou stranu mi onehdá na aerobiku cvičitelka pochválila růžové tričko a já si netroufla té sportovní lady svěřit, že jsem kvůli němu musela spořádat 15 tabulek čokolády.

Tak ti tedy, Lído, pěkně děkuji. Proč jsi mi místo vášně pro výhodný nákup nepředala raději lásku k baletu? Mohla jsem teď tančit umírající labuť! Místo toho jednou zdechnu u kasy jak tahusa.●