Společně hurá do neznáma!
Buď lidovci na konci května volební pakt se Starosty zamáznou, anebo je čeká asi nejnervóznější kampaň v jejich stoleté historii.
Kdo to kdy viděl, aby si na sjezdu jednoprocentní strany podávaly kliku největší šajby české politiky? I nejzaneprázdněnější politik Andrej Babiš si našel čas a přijel v sobotu Starostům a nezávislým mazat med kolem pusy. Prý jsou to šéfové rodinné firmy (to je v jeho slovníku nejvyšší vyznamenání) a ve vládě (s ním?) jistě odvedou dobrou práci. Premiér Sobotka bohužel musel na summit EU do Říma, takže to za něj na mnohem důležitějším summitu v hotelu STEP v pražské Libni doháněl místopředseda socialistů Jan Birke.
Starostové si udržují pozici obletované nevěsty, přestože jejich preference na celostátní úrovni jsou dost tristní. Co na nich velké hráče láká, je jejich pravděpodobné volební propojení s lidovci a vytvoření dvojbloku, který bude nejpřirozenějším koaličním partnerem příštího vítěze voleb, tedy jak ANO, tak ČSSD. Pro Babiše představuje pakt lidovců se Starosty menší zlo a méně problémů než případné vládnutí s ODS, pro Sobotku to samé ve srovnání s tím, kdyby musel vládnout s komunisty. A lidovci i Starostové (ti od přestřižení pupeční šňůry k TOP 09) si udržují otevřená vrátka na obě strany.
Z tohoto pohledu je spojenectví KDU-ČSL a STAN logické. Vyhraje-li volby hnutí ANO, navíc ziskem kolem 30 procent hlasů, jak se zatím průzkumy shodují, bude mu zřejmě k vládnutí stačit jeden koaliční partner. Má-li ale hrát v tandemu s Babišem alespoň trochu důstojnou roli, nemůže to být strana s jednociferným volebním výsledkem. Lidovci a Starostové přitom doufají, že spojením sil nejen sečtou své preference, ale zkusí přidat i bonus navíc, tedy zdání jakéhosi nového projektu, jež v několika posledních volbách vždy bezpečně na voliče zabíralo.
Verbálně jsou ambice paktu KDU-ČSL a STAN ještě vyšší, mluví o třetí síle a rovnocenné alternativě ke dvěma hlavním hráčům. Tady je ale spíš přání otcem myšlenky. Takový potenciál protestních hlasů dnes v Česku není, vláda založená hlavně na ČSSD a ANO je docela populární. Naopak spojenectví lidovců a Starostů, pokud tedy vznikne, bude trpět řadou dětských nemocí: propojením strany vládní a opoziční, jinou velikostí a silou obou partnerů, nedostatkem osobností. A to, že ústředním lídrem paktu bude předseda KDU-ČSL, při jeho zdravotním omezení fakticky znamená, že „třetí síla“nemá ani kandidáta na premiéra.
Po pravdě – tandem lidovců a Starostů od začátku tíží problém podstatně přízemnější, tedy jestli společně vůbec překročí hranici deseti procent, povinnou pro dvojčlenné koalice. Odvážnější je zatím STAN, spojení sil dostalo na sněmu podporu 86 procent hlasů, v širším vedení KDU-ČSL před týdnem jen 54 procent – ale poslední slovo tam řekne na konci května ještě sjezd.
Při sobotních slovech Petra Gazdíka, že „nebude tragédie, když Starostové nebudou ve Sněmovně“, asi mnoha lidovcům zatrnulo. Preference nevypadají dobře, delegáty sněmu STAN „pozdravil“průzkum, kde součet činí jen 7,5 procenta. Včerejší čísla agentury Focus dokonce říkají, že tu synergie nefunguje, naopak – tedy že část příznivců STAN nechce volit „pánbíčkáře“a část lidovců zase „Kalouskovy přisluhovače“. Problém je, že preference budou do podzimu na vodě, agentury nemají jasnou metodiku, jak zjišťovat podporu takového tandemu. Zejména stranu lidovou nečeká klidné léto.