Ať se chlapi poperou klidně i v Národním

Propukla panika. Jak by ne, když muzikálovou Cenu Thálie dostal na scéně posvátného Národního divadla Josef Vojtek – víte, paní, takový vlasatý chlápek, co zpívá, že když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem anebo sekerou.

A jako by to nestačilo, za start své kariéry Vojtek poděkoval Danielu Landovi – víte, paní, to je pro změnu ten vyholený týpek, co prý měl skinheadskou kapelu a tuhle v televizi vykřikoval, že je kouzelník Žito.

Zkrátka boží dopuštění pod hrdým nápisem Národ sobě – nebo snad ne?

Naopak. Zlatá kaplička potřebuje chlapy s nožem a sekerou, samozřejmě obrazně řečeno, jako sůl. Pravda je, že letošní ceremoniál Thálií byl natolik k nevydržení, že by každý z 368 tisíc odolných diváků sobotní ČT1 měl dostat pamětní medaili. Ostatně právě k podivné směsi přepjatého patosu a zmatené taškařice se vztahovala řada stesků z internetových diskusí typu „kde je nějaká úcta, pokora k atmosféře prostoru, k době, v níž tu žili a tvořili bardové“.

Ovšem sebespornější podoba ceremoniálu vůbec nemá co dělat s oceněnými. Zaprvé, sama hostitelská scéna se nevytáhla, nedostala tentokrát ani jedinou nominaci. Zadruhé, takřečené „lehčí múze“v podobě operety či muzikálů se ceny Thálie otevřely od svých počátků, musely tedy počítat s tím, že jednou přijde na jeviště někdo samorostlejší než tradiční subrety a la Mamzelle Nitouche či Hraběnka Marica.

Veřejný cejch rockových hříšníků nemůže mramorové fasádě naší první scény ublížit.

Zatřetí, je mi ctí podat očité svědectví, že Josef Vojtek v muzikálu Mefisto v dvojroli Mefista a Fausta opravdu potí krev – a zdaleka nejen v něm. Jestli vedle Krysaře, Draculy či Hamleta zvládá ještě vyprodávat stadiony s kapelou Kabát, je to pouze jeho věc; koneckonců porotci Thálií se sotva budou tlačit v koncertním kotli, aby si s fanoušky Kabátů zanotovali „Má ji motorovou, vona je tak hrozně perverzní“.

Začtvrté, Vojtek jako každý jiný vítěz má svaté právo poděkovat mamince, Bohu, papeži, Putinovi nebo logicky právě Landovi, v jehož památném Krysaři si žánr muzikálu zkusil poprvé.

A zapáté, veřejný cejch rockerských hříšníků, ať už oprávněný či nikoli, rozhodně nemůže mramorové fasádě naší první scény ublížit. Tedy pokud se stále ještě pokládá za svobodný divadelní prostor, nikoli za nedotknutelnou úřední instituci.

Vždyť by to taky bylo směšné: zatímco zahraniční soubory se předhánějí ve skandálních novinkách, pražské Národní divadlo hlásí na příští sezonu řadu tradičních titulů včetně Fausta, Maryši nebo Libuše. Bohužel to zatím nevypadá, že by si svého muzikálového Fausta zopakoval v činoherní podobě Vojtek, nejlépe v Landově režii.

Ať se v Národním chlapi klidně poperou. Větší svatokrádeží než kontroverzní nálepka je totiž vznešená nuda.