Ze svých komedií mám raději Notting Hill než Lásku nebeskou
Produkoval oblíbené romantické komedie Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill nebo Láska nebeská. Duncan Kenworthy přijel do Prahy na Febiofest představit nový snímek Přihrávka, který vypráví o homosexuálech v elitních fotbalových kruzích.
Podílel jste se na krátkém pokračování Lásky nebeské, které nedávno vzniklo pro charitu?
Navštívil jsem natáčení, ale protože sám připravuji jiný film, tak jsem se na něm nepodílel produkčně. Bylo skvělé vidět celým tým pohromadě po čtrnácti letech. Kdo ví, třeba režisér Richard Curtis někoho přesvědčí a bude ještě film.
Čí to byl nápad?
Právě Richarda. On je zároveň spoluzakladatelem nadace Comic Relief, pro kterou pokračování Lásky nebeské vzniklo.
V čem tkví úspěch Lásky nebeské?
Když jsme film tehdy vyslali do kin, vedl si dobře. Má však komplikovanou strukturu a potřebuje více zhlédnutí. Recenze proto nebyly úplně shovívavé. Pak však uplynul nějaký čas a ze snímku se stala legenda. Čím víc Lásku nebeskou znáte, tím víc jí rozumíte. Proto asi často vede ankety oblíbených vánočních filmů.
Který je váš nejoblíbenější?
Já se rád dívám na Notting Hill. Na ten jsem opravdu hrdý. Z Lásky nebeské mám o něco rozporuplnější pocity.
Vy byste šel do pokračování?
S tím tlakem na pokračování jsme se setkali už v minulosti se Čtyřmi svatbami a jedním pohřbem, ale Richard ho nechtěl. A pokud nechce on, tak další díl nebude. On obecně nemá rád pokračování. Je to velká zodpovědnost. Ale jak se říká – nikdy neříkej nikdy.
Vaše filmografie nečítá tolik snímků ve srovnání s kolegy. Čím to je?
Produkuji jedině filmy, které mě baví. A takových očividně moc není. Nelíbí se mi vývoj komerčních filmů, který vyrábí jen události. Dělá z věcí masivní záležitosti. Všichni chodí na nové a nové Spider-Many a Batmany. Já už upřímně nechci jít do kina na nic, co obsahuje slovo Man. Trošku jiné je to s velkými animovanými produkcemi, u kterých vidím, že jde o řemeslo a mají svou kvalitu.
Co říkáte na úspěch televizní tvorby posledních let?
To je podle mě naprosto skvělé. A spousta filmařů tak dostane příležitost udělat věci opravdu poctivě. V minulosti to nešlo. Problémem býval i devadesátiminutový film. Dnes můžete rozdělit do série desetihodinové příběhy, navíc s velkým rozpočtem.
Proč jste se rozhodl produkovat Přihrávku?
Viděl jsem ten příběh poprvé v divadle a byl jsem nadšený stejně jako zbytek obecenstva. To v danou chvíli tvořily převážně ženy, ačkoliv šlo o mužské gay téma. Pochopil jsem, že je to zajímá. Navíc si myslím, že příběh přichází ve správný čas. Ve vysokém fotbalu není příliš přiznaných gayů, ale statisticky je to hloupost.
Myslíte si, že je téma homosexuálů pro někoho stále tabu?
Zajímavé je, že jsem Přihrávku původně nechtěl nasazovat do kin, ale prodat Netflixu. Oni ji ale odmítli i přesto, že mají gay sekci v rámci svého vysílání. Neznám ještě oficiální zdůvodnění, ale tipuji, že v jádru věci jde o to, že nejde o milostný příběh. Myslím, že je akceptovatelné dělat gay filmy, ale ne filmy, které nás budou trýznit.