Svěží vítr probouzí fotbalovou naději. A Jarolím to vidí
Pro ty, kteří rádi hledají na věcech nejdřív to pozitivní: Tomáš Rosický po dlouhých týdnech promluvil. Oznámil, že kariéru nekončí, chce se ještě jednou pokusit o návrat. Neztrácí naději.
A teď jiný náhled, který už pro všechny, kteří Rosickému přejí pevné zdraví, tak veselý není.
Pro sparťanského záložníka a jednoho z nejlepších fotbalistů české historie, který se v září s velkou pompou vracel z Arsenalu, sezona skončí s pouhými devatenácti odehranými minutami.
Včera ulehl na operační stůl, lékaři se mu pokoušeli „opravit“rozbolavělou achillovku.
„Mám špatné zprávy,“oznámil posmutněle v předtočeném videu, které zveřejnily webové stránky letenského klubu. „V téhle sezoně už klukům nepomůžu. Zranění se nelepší, problémy vůbec neustupují.“
Do Rosického chorobopisu, který by už teď vydal na pořádnou bichli, přiskočila další kapitola. A sparťanští fanoušci vědí, na čem jsou.
Doteď se mohli dohadovat, spekulovat, pochybovat, někteří se třeba i oddávali lákavé vidině, že brzy znovu spatří svého oblíbence v akci. Teď zjistili, že si budou muset počkat do léta. Nebo ještě déle? Možná se také nedočkají nikdy. I to je varianta, protože Rosického zdraví je křehoučké jako nejtenčí
Pohled Jana Paličky reportéra MF DNES
Dva zápasy v kalendářním roce 2017, dvě pohodlná vítězství, parádní skóre 9:0, ale prrrr! Nejuchat, vůbec není důvod.
Fotbalová reprezentace zatím jen naznačila, že má naději. Naději, že by mohla pomýšlet na druhé místo v kvalifikační skupině a zahrát si baráž o mistrovství světa v Rusku.
„Teď musíme udělat maximum pro to, abychom žili dál,“řekl trenér Karel Jarolím. skořápka. Všechno začalo lednem 2008, kdy ho vyřadila zraněná podkolenní šlacha a musel vynechat rok a půl. Od té doby jako by se jeho tělo začalo vzpouzet, nikdy už se na něj nemohl zcela spolehnout.
V minulé a současné sezoně se potíže vystupňovaly. Za áčko Arsenalu a Sparty odehrál dohromady jen 38 minut. Změnil se v téměř permanentního pacienta, který vždy jen na chvilku s nadějemi vstane z lůžka, aby na něj hned zase na dlouhé týdny ulehl.
„Je to pro mě strašně složité, ubíjející. Měl jsem v kariéře dost zranění. Ale pokud existuje naděje, člověk to nesmí vzdát,“nepřestává věřit. „Musím to ještě jednou zkusit.“
Za vytrvalost a odhodlání, s jakým se už tolikrát zkoušel vrátit, si Rosický zaslouží obdiv. Který jiný fotbalista se tolikrát trápil v ordinacích a rehabilitačních centrech a tolikrát se rval o návrat? Moc takových nenajdete. Ale i proto se nabízí otázka, jestli by nebylo rozumnější zhuntované tělo dál netrápit. Když říká dost, proč to pokoušet znovu a znovu, s krajně nejistým výsledkem?
„To je jednoduché – Tomáš má rád fotbal. Tu hru miluje a má v sobě obrovskou vnitřní sílu,“říkal už na podzim Rosického agent Pavel Paska.
Nedávného kapitána reprezentace žene i jiný motiv: chce ještě pomoct Spartě, kde vyrostl a kde si vždycky přál kariéru ukončit. Po návratu za ni zatím nastoupil jen jednou, na devatenáct minut. A takhle smutně se loučit nechce. „Když něco špatně začne, neznamená to, že to musí špatně skončit,“přesvědčuje sám sebe. „Vím, že to bude těžké, ale chtěl bych stihnout start příští sezony a v ní pak pomoct do Ligy mistrů, kam by vítěz ligy měl jít přímo.“
Ta představa je pro Spartu lákavá. Ale nakolik reálná?
Tomáš Rosický je po další operaci. Návrat? Nejdřív v létě. Dokud je naděje, člověk to nesmí vzdát. Musím to ještě jednou zkusit.
Trefil to přesně. Zásadní rozhodnutí teprve bude muset udělat, až se bude pokračovat. V červnu v Norsku. V září v Severním Irsku. V říjnu v Ázerbájdžánu. Kvalifikace se ocitla v polovině a Češi stále ztrácejí, zůstávají v situaci, kdy už nesmějí zaváhat. Leda snad 1. září s neohroženým Německem. Druhé je Severní Irsko, třetí Česko ztrácí dva body.
„Podstatné je, že pořád máme o co hrát,“zopakoval Jarolím, když se v neděli večer dohrálo v maličkém San Marinu.
Reprezentace navázala na druhý poločas přáteláku s Litvou (3:0) a po pár dnech znovu nadělovala. Můžete namítnout, že převálcovat nebohého trpaslíka umí každý, ale není to tak automatické, jak si možná myslíte. Ani San Marino si přece góly nenastřílelo samo.
Češi díky pětigólové smršti předvedli nejlepší poločas reprezentační historie a přivezli nejvyšší výhru z venku 6:0. Zásadní zpráva ovšem zní: Už zase mají tvář!
Trenér Jarolím, který převzal mužstvo v rozháraném létě po zpackaném mistrovství Evropy, po zkušebním období přestal testovat. Bohužel v době podzimního zkoušení se doma dvakrát remizovalo 0:0, takže teď se musí dohánět.
„Čekají nás krásné zápasy a myslím, že se o budoucnost nemusíme bát,“tvrdil kapitán Tomáš Sivok.
Je příjemné vědět, že v poslední sestavě byli jen dva třicátníci (Sivok a Gebre Selassie), čili mládí vpřed!
Slávista Barák (ročník 1994) drží mimořádnou startovní bilanci 3 zápasy/3 góly. Levý záložník Jankto (1996), což je nový pomocník z Udine, se v úvodních dvou startech uvedl gólem a dvěma asistencemi. O pozici trvalé útočné jedničky si říká Schick (1996), který tentokrát nehrál kvůli bolavému kotníku.
Svěží vítr je vždycky potřeba, když chcete napnout plachty.
Po sedmi měsících, kdy je nový trenér ve funkci, se utvrzujeme v Jarolímových prioritách. Není-li to nutné, nesahat do ověřeného. Při tréninku hledat nové variace pro ofenzivní kombinace. Nechávat na hrotu jednoho útočníka. A hlavně pracovat, pracovat, pracovat!
„Chci, aby hráči byli pořád ve střehu,“říká. Přílišný klid přináší uspokojení a uspokojení se časem mění v ledabylost. To si Češi nesmějí dovolit. I v San Marinu opadlo napětí až při skóre 5:0. To kouč Jarolím dorazil do šatny a na chvíli z něj spadla maska přísňáka: „Kdyby byl takový každý zápas, bylo by to výborné. Pánové, užijte si zbytek, ale buďte obezřetní.“
Je jasné, že zbytek kvalifikace bude nepoměrně složitější, protože půjde o všechno. Ovšem březnová rozcvička by měla bodnout.
Na některá problematická místa si národní tým stále musí dát bacha. Zatím se nenašel stálý partner pro stopera Sivoka (Brabec, Kalas, Suchý?), za neúnavného Daridu neexistuje náhrada a nevíme, co udělá daleké cestování s formou čínského ambasadora Dočkala. Naděje však ožila, tak si ji hýčkejme.