„Přežil jsem masakr v dílně“

„Probral jsem se na jipce v nemocnici do úplně jiné reality. Měl jsem vygumováno, úplný reset. Doufal jsem, že to táta taky přežije, a on najednou nebyl. Dílna prázdná,“odmlčí se devětatřicetiletý Martin Hadrávek a skládá do dodávky nachromované výfuky na historické motorky Jawa a ČZ.

Mluví o tragédii, která rodinu postihla před rokem a půl. Vyhlášenou dílnu v Horusicích u Veselí nad Lužnicí přepadli maskovaní útočníci. Otce a strýce mu ubili železnými tyčemi, třebaže jim z trezoru vydali půl milionu korun. On skončil s těžkým otřesem mozku po úderu kovovým boxerem do hlavy v nemocnici. Stejně jako další tři lidé. „Nejhorší to bylo pro mamku, která nakládala zmasakrované lidi do sanitek,“dodává.

Policie teď první dva brutální pachatele dvojnásobné loupežné vraždy – Maďara a Ukrajince – dopadla. „Byla to parta netáhel, nemakačenků, lemplů, která se prostě domákla, že doma máme peníze. Prý se říkalo, že u nás leží milion eur. Nesmysl,“popisuje Hadrávek, který firmu převzal a teď sám řídí. Peníze doma logicky má – platí zaměstnance a dodavatelům materiálu.

Dílnu na okraji obce jeho otec František získal po revoluci. K bývalému statku přistavěl několik garáží, přebudoval chlévy a na starých soustruzích začal vyrábět výfuky. Dodnes se o Hadrávkových žertem traduje, že vyrábějí na starých mašinách díly na staré mašiny – lepší než původní.

Dílna byla tak vyhlášená, že nepotřebovala žádnou reklamu. Ostatně rodina na internetových stránkách dokonce varuje, že psát jim e-mailem nemá smysl. Nemají čas ho číst.

Pokračování na str. 3