IKONY DESIGNU dobře recyklovaný nápad.
Na začátku byl dobrý nápad, jak nově zpracovat něco, co všichni moc dobře známe. Přizrodu ,éry recyklace‘ tak v Nizozemsku vzniklo celé designérské hnutí a s ním i díla, která se pro svoji osobitost zapsala do dějin designu. Jedním z nich byl žárovkový lu
Žárovkový lustr Ronyho Graumanse se zrodil v rámci nizozemské designérské éry recyklace.
Pdevadesátých let se v Nizozemsku objevil nový proud v designu. Sdružoval mladé návrháře, kteří už měli tak trošku obavy, že v designu nic nového nevymyslí. Vzali to tedy z opačného konce: jejich mottem se stala recyklace, a to nejen použitých materiálů, ale především obyčejných prvků, které všichni známe. Přinesli je ale ve zcela jiném, neočekávaném podání. Jedním z takových kousků byl výtvor teprve pětadvacetiletého Rodyho Graumanse – lustr složený pouze ze svazku žárovek na kabelech. Dnes už nás takové pojetí svítidel nepřekvapí. Ve své době ale působil jako zjevení.
DŮVTIP JAKO HLAVNÍ INSPIRACE
Přístup, který se zformoval do designérského hnutí a později značky, se zrodil z nápadu produktového designéra Gijse Bakkera a kunsthistoričky Renny Ramakersové. Oba spolupracovali na přípravě milánského nábytkářského veletrhu a vyhledávali pro něj (i pro další veletrhy do budoucna) mladé nezávislé designéry, kteří sdílejí nový přístup: originální pojetí běžných, levných a snadno dostupných ,součástek‘, ze kterých s jistou dávkou smyslu pro humor vytvořili něco úplně nového, překvapivého. Dalším z představitelů tohoto směru byl třeba Tejo Remy, rovněž holandský designér, který proslul výrobky s jedinečným designem, ale z materiálů ,na vyhození‘ – například křesla z odloženého oblečení, spoutaného ocelovým páskem. Poprvé v historii se design setkává s odpovědností a dává odpověď na to, jak využít ,zapomenuté‘ materiály. Umělci jím upozorňují i na poměry v zemích třetího světa, odkud často získávají suroviny či polotovary pro svá díla a dávají tak práci lidem z chudých poměrů, kteří se zároveň stávají spoluautory. (Tak tomu bylo např. v případě recyklovaných váz známé designérky Nadine Sterck.)
DESIGNÉR JEDNOHO DÍLA
Ale zpět k našemu lustru. Tvoří ho – jak už název napovídá – 85 klasických žárovek, z nichž každá je napojena na svůj vlastní kabel. Vrchol lustru vypadá na první poočátkem hled jako chaotická, na druhý propracovaná změť plastových kabelových spojek, které se tak stávají nečekaným ozdobným prvkem. Lustr je vlastně takovou ódou na žárovku – vynález, se kterým jsme se za desítky let jeho existence sžili a bereme ho jako naprostou samozřejmost. Graumans svým lustrem připomněl, jak geniálně nadčasovým designem žárovka disponuje a jak je sama o sobě krásná.
Ve své době byl lustr přijat s nadšením. Dělal si tak trochu legraci sám ze sebe i z designu jako takového, ale zároveň ,prodával‘ autorův důvtip a suchý humor. Vše v naprostém souladu s myšlenkami hnutí Droog (jehož název v překladu znamená ,suchý ‘). Už ves véd obě ale vzbuzoval otázky–kolik energie asi tak spotřebuje pětaosmdesát žárovek, i když slabých, patnác- ti wattových? Novější verze lustrujete dy vybavena ruku v ruce s ekologickými trendy úspornými LED žárovkami s výkonem pouhého 1,5 wattu. Na své originalitě ale neztrácí ani v nejmenším. Lustr mladého designéra je bezpochyby jeho nejslavnějším (nebo spíše jediným světově známým) dílem. Narazíme na něj třeba i v Muzeu moderního umění v New Yorku a dodnes ho lze pořídit v obchodech s designem v přepočtu za sedmdesát tisíc. I taková může být cena v případě, že se dobrý nápad spojí s levným materiálem.