Většinou pacienti v tomto stavu zůstávají bez vývoje až do smrti.
Stačila jediná noc, aby se ze zdravého, mladého otce malé dcery, stal mrzák. Dnes jedenatřicetiletý muž po ní na čtyři roky upadl do kómatu, teď se z něho k překvapení všech začal probouzet.
Když se Marek Petružálek spolu s kamarádem v listopadu 2013 vracel domů, před znojemským hotelem Dukla se dostal do konfliktu s mužem z Turecka. Ten vytáhl nůž a oběma zasadil několik ran. Jednu i do krku Marka, který ztratil tři litry krve. Díky rychlé pomoci lékařů a operačního týmu se jej podařilo zachránit, ale jelikož ztráta krve byla ohromná, došlo u něj k odkysličení mozku. Následně upadl do vigilního (bdělého) kómatu.
Jde o stav, kdy je pacient v hlubokém bezvědomí, ale přitom působí dojmem, že bdí, protože má otevřené oči.
Z aktivního muže se tak stal „ležák“, kterého museli přebalovat a krmit sondou do žaludku. Odborníci mu příliš šancí k návratu do normálního života nedávali. To se ale překvapivě právě teď děje, i když je stále odkázán na nepřetržitou péči.
„Lékaři říkali, že tak zůstane a nemá žádnou naději. Žádné rehabilitační zařízení v republice ho nechtělo přijmout do péče,“popisuje Markova maminka Jana, která se synovi věnuje na plný úvazek.
Marek z anesteziologicko-resuscitačního oddělení putoval na rehabilitaci, stále jen bezmocně ležel a nevnímal. Rodiče ho ale odmítli umístit do léčebny pro dlouhodobě nemocné, přizpůsobili byt a Marka si odvezli domů.
Pomohl mu podtlak
Maminka se však s tím, že syn jen zůstane ležet a hledět do neznáma další roky, nechtěla smířit. A pomoc nakonec našla na internetu. Konkrétně na stránkách neurorehabilitačního centra na Slovensku, kde léčí nemocné s touto diagnózou v podtlakové komoře. Poprvé tam byli loni na jaře. Výsledky jsou úžasné.
„V České republice mi říkali, že se synův stav nezlepší, ale zejména ta podtlaková komora velmi pomohla. Dřív musel brát patnáct druhů léků, ale nyní bere jen ty na podporu mozku,“těší Petružálkovou. A to není vše, její syn se z kómatu probouzí, ačkoliv dál nemluví, nevidí a nechodí. „Když mu dáváme otázky, pohybuje hlavou ano, ne. Jídlo už mu nedáváme sondou do žaludku, ale normálně rozmixované do pusy. Ukáže si, že chce napít, a reaguje na písničky, které míval rád, hlavně na svého oblíbeného Landu,“vyjmenovává.
Jenže čtrnáct dní ve specializovaném centru vyjde asi na 120 tisíc korun, většinu platí rodina, na část přispívá pojišťovna nebo nadace.
Momentálně je Marek s maminkou ve speciálních lázních v Maďarsku. „V pondělí odjíždíme na měsíc do Klimkovic, kde ho budou učit chodit. Doktorka nám říkala, že chodit bude, také vidí zlepšení,“neskrývá nadšení maminka Jana. „Mám z toho radost a opravdu dobrý pocit, že se synův stav takhle zlepšuje. Před chvílí si třeba broukal písničku. Když někdo projde, každého zdraví rukou.“
Markovo probrání se z kómatu i sami lékaři přirovnávají k zázraku. „Většinou pacienti v tomto stavu zůstávají bez jakéhokoli vývoje celé roky až do smrti. Jen opravdu zlomek z nich se začne zlepšovat. To, že by se pacient zcela probral a vrátil se ke svým běžným aktivitám, je za hranicí zázraku,“říká Dagmar Seidlová, primářka II. anesteziologicko-resuscitačního oddělení Fakultní nemocnice Brno. Ta v minulosti například pečovala i o ženu, která v kómatu porodila zdravého chlapečka. Po několika měsících ji lékaři navíc přivedli k vědomí.
„Když se člověk dostane do takové situace, přehodnotí život a neřeší malichernosti,“přemítá Jana Petružálková o tragédii, která postihla jejího syna. Totožnost viníka je známá. Turek Eyrilmaz Bülent dostal sedmnáctiletý trest vězení, rozsudek si ale nevyslechl, uprchl do zahraničí a hledá ho Interpol. „I když ho chytnou, zdraví synovi to nevrátí. Po podrobnostech o útočníkovi se nepídím, mám svých starostí dost a chci se věnovat synovi,“konstatuje Markova maminka.