Už zítra v časopise Víkend DNES
Rodiče, kteří chtějí učit své děti jinak, narazili na ministerstvo školství. Nechce jim školu uznat.
Reportáž Radka Hrdinová reportérka MF DNES
enápadná vilka na okraji Jilemnice na první pohled školní budovu nepřipomíná. Škola Na horu tu od září sídlí víceméně kvůli nedostatku jiných příležitostí.
Rekonstrukce budovy dole ve městě, kam se měla původně přestěhovat, zatím nedopadla, a tak si během prázdnin musela škola, kam chodí něco přes dvacet dětí od první do třetí třídy, najít nové působiště.
Rodiče sobě (a svým dětem)
„Kdo si chce se mnou procvičit prstovou dělící tabulku, přijďte za mnou,“zve děti Lucie, druhá z místních průvodkyň. Po schodech do malé učebny v patře za ní míří zhruba třetina dětí, zbytek se po jednom, ale i ve dvojicích nebo ve trojicích rozprchne po učebně. Za chvíli už všechny pracují, každé s pomůckou, kterou si samo vybralo, a s Hančinou občasnou pomocí.
Kačenka s Jáchymem pracují u stolku pod oknem na písance, trojice slečen uprostřed místnosti rozkládá řetěz z korálků, na kterém se učí násobit deseti, vedle nich si Bára rozkládá kartičky s vyjmenovanými slovy po v. „Do konce roku je musíme zvládnout, mně ještě chybějí čtyři,“vysvětluje.
Rodičům, kteří sem děti posílají, to dává smysl. Prvňáčků mají pro další rok víc, než mohou přijmout. A uvažují o tom, že za pár let přidají i druhý stupeň.
Změna pravidel
Škol, jako je ta v Jilemnici, založili rodiče v posledních letech desítky. Na rozdíl od ní však většina z nich neměla se zápisem do rejstříku potíže. V čem se jilemnická škola liší od těch, které uspěly? Obecní zastupitelstvo v Jilemnici sice vznik nové školy podpořilo, Liberecký kraj však ne. Důvod? Školy v okolí mají dostatečnou kapacitu.
„Školy v ostatních krajích vesele vznikaly, což je úžasné, ale pro nás bylo velmi smutné to sledovat. Jediný rozdíl byl v tom, že náš kraj si to nepřeje,“stěžuje si Anna Kuříková, jedna ze zakladatelek školy, na nejasně nastavená pravidla.
S žádostí neuspěli ani o rok později, přestože obecní zastupitelstvo
Mají na výběr v Jilemnici o počet dětí, které k nim chodí, kapacitu ve svých školách snížilo. To prý nebyl problém – jde totiž o číslo z velké části virtuální, počítané spíš na metry čtvereční ve třídách než skutečné poměry.
„Na kraji nám to vysvětlují tak, že bychom ubírali z peněz, které mají na veřejné školy,“vysvětluje Kuříková.
Letos to však vypadá, že už v tom sami nebudou. Zatímco v loňském roce uspělo při zápisu do rejstříku 40 z 45 žadatelů, letos by se poměr mohl obrátit.
Už totiž nestačí, že souhlasí obec i kraj, tentokrát místa ve školách počítá i ministerstvo školství. A zamítá žádosti i tam, kde by loni nebyl problém. Zda úředníci potichu změnili zaběhnutou praxi, se teprve ukáže. Žadatelé čekají, jak dopadnou odvolání.