Když rozkvetou sakury, Japonci ožijí
Tradice Hanami znamená obdivování květů sakur. Každý rok na jaře ovládne tento fenomén celé Japonsko – jeho obyvatelé pocítí zvláštní tajemnou radost a v zemi propuká „sakurové šílenství“.
Rozkvetlá sakura představuje pro Japonce magnet. Jejímu vábení prostě nelze odolat.
Když Masako Takamotové, zubní lékařce z Ósaky, problikla na Twitteru toužebně očekávaná zpráva, na nic nečekala, vzala si v práci volno a neprodleně vyrazila do 300 kilometrů vzdáleného městečka Muzawani.
Jako by jí pohybovala nějaká neznámá síla. Jako by v ní kdosi zapnul tajné tlačítko.
Zpráva, kterou obdržela, zněla: „V parku právě rozkvetly první sakury!“
Podobně jako Masako reaguje mnoho Japonců. Touží spatřit nejkrásnější květy na těch nejromantičtějších místech a přivonět k nim. Představuje to pro ně cosi, co přetrvalo ze starých – a jistě idylických, jak soudí – časů. Něco, co je na hony vzdáleno celoročnímu shonu v přetechnizované současnosti.
Hanami, tak zní název onoho zvláštního a krásného rituálu, který ovládne zemi vycházejícího slunce každoročně na přelomu března a dubna.
V parcích, na březích řek, ve městech a na zahradách začínají kvést stromy podobné našim třešním. A podívaná je to náramná, květy jsou bílé, světle i tmavě růžové.
Japonský div světa! Magický okamžik!
Propuká nefalšované davové šílenství.
Nejde tolik o potěšení z krásných jarních květů. Sakury ztělesňující křehkost, nejsou pro Japonce jen půvabným symbolem jara. Oslavují je i proto, že jim umožní dokonale procítit stesk a pomíjivou povahu života. Vždyť květy rozzáří stromy barvami jen na krátkou chvíli, dosáhnou dokonalosti a vzápětí zase mizí!
Piknik pod květy
Zprávám o počasí v Japonsku dominují touto dobou předpovědi, kdy ve které oblasti země stromy konečně vykvetou. Každá firma, která nechce být zdrojem posměchu a hodlá něco znamenat, uvádí na trh své produkty ze speciální sakurové edice.
Květ sakury pro Japonce rozhodně není jen jeden z mnoha dalších květů. Je spíše něco jako diamant mezi obyčejnými kameny.
„Kdybych měl vysvětlit japonského ducha, řekl bych, že jsou to květy divoké třešně zářící v ranním slunci!“Tato slova vyřkl myslitel a básník Motoori Norinaga v 18. století. Podle mnohých dobře vystihují, o co během hanami jde.
Japonci období, kdy sakury vykvetou, milují. Mladí, staří, všichni. A vědí, že tu zvláštní dobu, kdy se srdce tetelí, je třeba náležitě oslavit. Lidé proto vyrážejí do parků a pořádají pikniky pod rozkvetlými stromy a s ohromujícími sceneriemi v pozadí. I alkohol k tomu patří. A také hlučná hudba. Slaví se bez ohledu na počasí. Na těch nejproslulejších místech, jako je okolí hory Fudži, historické město Kanazawa či parky v Naře nebo Kjótu, bývá doslova hlava na hlavě.
Praxe hanami je stará mnoho století. Zvyk se pravděpodobně rozšířil v období Nara (710 až 794), v té době to však byly květy švestky ume, jež byly obdivovány. Není vyloučeno, že stejně jako mnoho dalšího převzala japonská společnost pozorování květů z Číny. Během následujícího období Heian (794 až 1191) pak definitivně přitáhla pozornost éterická sakura.
První zmínka o hanami pochází z románu Příběh prince Gendžiho od básnířky Murasaki Šikibu, jež bývala kolem roku 1000 dvorní dámou na císařském dvoře. „Nakreslil jsem jaro,“pronesl princ Gendži pevným hlasem právě o sakuře, jež se stala živoucím symbolem krásy, života i smrti.
Přežijí i jadernou zkázu
Během druhé světové války pak ideologové nacionalistického císařství zneužívali křehkou sakuru k manipulaci s obyvatelstvem. Japonští piloti malovali na boky letadel její květy či si s sebou na své mise brali větvičky stromů. Třešňový květ namalovaný na straně bombardéru symbolizoval intenzitu a pomíjivost života. Ve svých koloniálních zemích císařské Japonsko často zasazovalo sakury jako symboly „nároku“na obsazené oblasti. Znamenalo to: zde je od nynějška japonský prostor!
Tohle všechno je však už naštěstí pryč. Dnes je květ sakury pro mnohé především symbolem naděje a nezlomnosti.
„Tyhle stromy přežijí jakoukoliv katastrofu,“tvrdí farmář Masajoši Hašimoto z města Miharu. Ví, o čem hovoří. Miharu totiž leží poblíž Fukušimy, jejíž okolí před šesti lety zdevastovala havárie v blízké atomové elektrárně. Zatímco veškerá jeho tehdejší úroda se musela spálit, tamní sakury radioaktivitu přežily a každý rok znovu a znovu rozkvétají. Třeba uprostřed trosek, ale rozkvétají.