Filipínské derby: Ati Atihan proti Sinulogu
Filipínce spolehlivě rozdělují dva velké svátky. Návštěvníků je víc než milion a nejde jen o zábavu a prestiž, ale taky o velké peníze. A svou roli tam má i Jezulátko.
ení to zrovna jako Sparta a Slavia, ale o přízeň svých fanoušků dva filipínské svátky soupeří se zaujetím nemenším. Zvláště když místa jejich konání dělí vzdušnou čarou jenom čtyři sta kilometrů a kalendář jim nadělil termín hned vedle sebe.
Příznivci festivalového reje tak stojí před těžkým rozhodnutím, zda se vydat do Kaliba na Ati Atihan, nebo dát přednost Sinulogu konanému ve městě Cebu. Ale ať už si vyberou jakkoliv, určitě se nespletou, na Filipínách se totiž jen těžko najde barvitější, hlučnější a velkolepější podívaná, než jakou nabízejí právě tyto dva festivaly.
V zemi, kde se jen málokterý den obejde bez nějaké fiesty nebo oslavy, nemůže být lepšího doporučení. Právě na Ati Atihanu anebo Sinulogu si mohou být turisté jistí, že paměťové karty svých fotoaparátů zaplní do posledního bajtu.
„Pro Kalibo jde o nejvýznamnější den z celého roku,“ubezpečuje mě v předvečer Ati Atihanu Catherina Salasová z organizačního výboru festivalu, který nese průběh všeho dění na svých bedrech.
A zatímco její tým ještě v nitru místní radnice ladí poslední detaily, na náměstí se před katedrálou již pomalu začínají řadit první hloučky přicházející na odpolední bohoslužbu. Tato komorní část Ati Atihanu tvoří kontrast k vyvrcholení celého svátku, hlučnému nekonečnému průvodu představujícímu různé domorodé kmeny.
Kouzelné Jezulátko
Velká část z věřících nepřichází s prázdnýma rukama, ale přinášejí si s sebou i sošku maličkého Ježíška podobnou té, kterou mne dopoledne namasírovaly místní ženy v provizorním přístřešku v sousedství kostela.
„Tato masáž vás zbaví všech nemocí a neštěstí,“ujistila mne jedna z žen, které tuto zázračnou kúru obstarávají. Jejich ruce si na nedostatek práce nemohou stěžovat a během celého festivalu se nezastaví, vždyť této sošce, na Filipínách známé jako Santo Nino, bývají připisovány až nadpřirozené schopnosti. Ty léčebné jsem již stačil vyzkoušet, o těch dalších mi zasvěceně vypráví paní Salasová. Podle místních legend se vždy, když se k ostrovu přiblížili muslimští nájezdníci, na pláži zjevoval malý chlapec s mečem. Pro místní obyvatele se tak stal varovným zjevením, které upozorňovalo na blížící se nebezpečí.
Díky španělským kolonizátorům jsou dnes Filipíny společně s Východním Timorem jedinou zemí v Asii většinově vyznávající víru kříže. Ta si proklestila cestu i do podoby filipínských svátků včetně Ati Atihanu, který se pravidelně koná třetí neděli v lednu, kdy se v Kalibu odehrál masový křest.
„Více než připomínkou prvních domorodců se náš svátek stal oslavou uctívání Jezulátka,“vysvětluje paní Salasová.
Oproti konkurenčnímu Sinulogu se Ati Atihan může pyšnit mnohem delší historií. Jeho kořeny sahají natolik hluboko, že bývá dokonce označován jako matka všech filipínských festivalů.
Na ostrově Panay se Ati Atihan zrodil někdy ve třináctém století, kdy sem dorazila skupinka Malajců z Bornea, prchajících před perzekucí ve své vlasti. Poté, co mezi původním obyvatelstvem vypukl hladomor, podělili se Malajci s domácími Ati o své vlastní zásoby. Tanec a zpěv, kterým domorodci následně vyjádřili svůj dík, se stal základem dnešního Ati Atihanu.
Ztracená soška
Mnohem mladší Sinulog stojí na historicky věrohodnějších kořenech připomínajících zastávku Ferdinanda Magellana na Filipínách. Legendární portugalský mořeplavec ve španělských službách zde vedle svého objevitelského poslání splnil i další část své mise, se kterou se vydal na plavbu kolem světa, a místní královně Juaně předal sošku božího Jezulátka. Zároveň pokřtil několik set domorodců.
Plody svého úsilí už Magellan sklidit nestihl, neboť krátce po prvním křtu zahynul při jedné ze šarvátek s domorodci. Ve městě Cebu po něm zůstal jen kříž, který zde nechal vztyčit, a také Sinulog jako svátek symbolicky připomínající příchod křesťanství.
O místo ve filipínských učebnicích oba aktéři osudového střetnutí však nebojují. Magellan do nich vešel jako ten, který zemi přinesl novou víru, jeho protivník, domorodý náčelník Lapu Lapu, jako příklad filipínského patriota.
Během dramatických událostí, provázejících Magellanovu smrt, zmizela i soška Jezulátka, kterou teprve o čtyřiačtyřicet let později objevila další ze španělských výprav vedená Miguelem Lopezem de Legazpi. Ta definitivně přivedla Filipíny pod správu španělské koruny.
„Naše kultura má velice silné hispánské kořeny a my se za to nijak neomlouváme,“říká filipínský historik Dionisio Sy. Podle něj svátek Sinulog jenom potvrzuje, že žádná animozita z koloniálních časů na Filipínách neexistuje.
Také v Cebu platí, že místní kalendář se dělí na čas před a po Sinulogu. Oproti provinčnímu Kalibu je zde vše rozmáchlejší a okázalejší. Jen to potvrzuje, že téměř milionovému Manila městu se nikoliv neprávem říká Královna jihu.
Na centrální bulvár Osmena, po kterém se každoročně valí jako mohutná řeka hlavní průvod Sinulogu, dohlíží na jeho severním konci impozantní bílá budova Kapitolu. V jejím stínu podupávají netrpělivé nohy stovky tanečníků, kteří do poslední chvíle energicky procvičují svoje kreace.
Atmosféra je podobná okamžikům před zahájením hlavního dostihu sezony. Vždyť během Sinulogu nejde jenom o zábavu nebo prestiž. Svátek má i svoji soutěžní část, v jejímž rámci rozdělí porota různé ceny včetně finanční odměny. Ta nejvyšší – pro vítěze – činí milion pesos, tedy asi půl milionu korun.
„Naše vystoupení jsme dlouho pečlivě nacvičovali a chceme se předvést v nejlepším světle,“ujišťuje mne místní učitelka a hrdě mi představuje svoji třídu ve žlutých úborech s bílým tribálním tečkováním ve tváři. Skupina zatím připomíná rozjívené včelstvo, jež se marně snažíte nacpat zpátky do úlu. Postupně však i na děti dolehne tíha okamžiku, vždyť své vystoupení v ulicích Cebu předvedou před miliony zvědavých návštěvníků, kteří se sem sjíždějí z celé země. Ty všechny budou muset zaujmout svými kostýmy, nadšením i nápaditostí vloženou do svého tance. Přitom samotná choreografie není nijak složitá a vystačí si sice s ladným, ale jednoduchým pohybem – dva kroky vpřed a jeden vzad.
Potenciál tohoto tance místní úřady objevily až v osmdesátých letech minulého století, kdy se za účasti žáků a studentů sedmi místních škol a univerzit konal první Sinulog. Podobu svátku formovali místní učitelé tělesné výchovy. Inspirovali se Ati Atihanem a také pohyby prodejců v okolí nejstarší filipínské baziliky Santo Nino, kde se nachází originál sošky Jezulátka pocházejícího z Magellanových časů.
Během Sinulogu se objevují tisíce jejích replik doprovázených pokřikem, který vám bude dlouho znít v uších: „Viva kay Senor Santo Nino, Viva!“Na tato slova určitě nezapomenete, budete je totiž slýchat po celý den.
Hlavní průvod Sinulogu trvá až dvanáct hodin. Ze skromných začátků vyrostl ve skutečně obří akci trvající devět dnů a diváckým zájmem překonal i Ati Atihan.
Každopádně u obou svátků budete ve vzduchu cítit opravdovou energii Filipín.