Severní Korea žije a zlobí

Zima sice končí, ale ve východní Asii je v posledních týdnech pořádné horko. Severní Korea raketovými testy zkouší pevnost spojeneckého systému v regionu a zjišťuje, kam až může zajít.

Aktuální severokorejské raketové testy rozhodně nejsou náhodné. Přestože se to tak na první pohled nemusí jevit, přístup okolních zemí v regionu k nim není jednotný. A právě z toho KLDR těží, neboť stojí mimo pravidla mezinárodního společenství.

Současná vlna raketových testů byla zaměřena především proti Japonsku, klíčovému spojenci USA v regionu. Ne náhodou se severokorejská raketa zřítila do Japonského moře zrovna v polovině února, v době, kdy byl japonský premiér Šinzó Abe na návštěvě u nového amerického prezidenta Donalda Trumpa za účelem potvrzení vzájemného spojenectví.

Na území Japonska je v současnosti stále rozmístěno více než 50 tisíc amerických vojáků, což tvoří jeden ze základních pilířů vojenské přítomnosti Spojených států v oblasti. Právě na toto spojenectví cílil i severokorejský raketový test z 6. března, kdy několik raket dopadlo méně než 300 kilometrů od japonského pobřeží u prefektury Akita.

Tento test vyvolal v Japonsku velké pobouření, neboť mimo jiné názorně ukázal, že země vycházejícího slunce leží v přímém dostřelu, a vedení státu jej proto označilo za „novou úroveň hrozby“. Jedním z možných důsledků je posilování japonské obranyschopnosti, což však obratem povede ke kritice ze strany dalších zemí regionu.

Vztahy mezi Japonskem a KLDR jsou přitom dlouhodobě špatné, například kvůli nevyřešené otázce únosů Japonců severokorejskou rozvědkou za účelem vzdělávání tamních agentů.

Nicméně i tak se může zdát na první pohled překvapivé, že současná vlna raketových testů míří především proti Japonsku, a nikoli proti Jižní Koreji. Koneckonců je to jihokorejská armáda, která se v průběhu března a dubna účastní tradičního vojenského cvičení s americkými vojenskými silami. Právě toto společné vojenské cvičení vždy vyvolává v KLDR odvetná opatření.

Severní Korea ovšem v posledních týdnech, zejména po impeachmentu jihokorejské prezidentky Pak Kun-hje, značně zmírnila svou rétoriku vůči jižnímu sousedovi. Vedení KLDR zřejmě kalkuluje s tím, že nová vláda v Soulu bude severním směrem vstřícnější než prezidentka Pak Kun-hje.

Navíc vůdcům Severní Koreje hraje do karet i ochlazení vztahů mezi Japonskem a Jižní Koreou, které došlo tak daleko, že Japonsko v tomto roce odvolalo svého velvyslance ze Soulu.

Zde je jádrem sporu socha znázorňující sexuální otrokyni, která stojí přímo naproti japonskému konzulátu v jihokorejském Pusanu. Připomíná tak poněkud nešťastným způsobem chování Japonců za druhé světové války, a to navzdory dohodě obou zemí z roku 2015, která měla za těmito událostmi již definitivně udělat tlustou čáru.

Ze změny rétoriky vůči svému jižnímu sousedovi je zjevné, že Severní Korea je schopna využít tuto roztržku ve svůj prospěch a nadále tím narušovat zdánlivou jednotu spojenců ve východní Asii.

Severokorejské vedení má za sebou navíc i tichou, ač často velmi neochotnou podporu ze strany Číny, která nijak zvlášť neschvaluje počínání KLDR, avšak je v jejím strategickém zájmu Severní Koreu i nadále podporovat.

Například americký vojenský zásah proti Severní Koreji je vzhledem k její poloze pro Čínu nepřijatelný.

Proto Čína v reakci na poslední severokorejské raketové testy pouze nabádá všechny strany ke zdrženlivosti a navrhuje zrušení společného jihokorejsko-amerického vojenského cvičení, které je Pekingu také trnem v oku. Severokorejské vedení má navíc tváří v tvář okolním zemím několik strategických výhod.

Především nemusí hrát „podle pravidel“, neboť se okázale vyčleňuje z mezinárodního společenství. Dále také nemusí přihlížet k domácímu veřejnému mínění, které může často představitelům okolních zemí svazovat ruce.

Navíc je vedení KLDR relativně stabilní, není poznamenáno například volebním cyklem, díky čemuž má více zkušeností na mezinárodní scéně než představitelé zemí s pravidelnými změnami vlád. V neposlední řadě může rovněž plánovat dlouhodobě a ne v horizontu volebního období.

Po této stručné analýze je závěrem možné konstatovat, že KLDR umí velmi dobře využít nejednoty mezinárodního společenství. Ač je pro mezinárodní systém jistě hrozbou, nedá se i z výše uvedených důvodů očekávat jednotný postup mezinárodního společenství, který by jako jediný mohl mít pro Severní Koreu fatální následky. Jinak by musel tamní režim zkolabovat pouze v důsledku vnitřních příčin, což se v současnosti i dle relativně rychlých pokroků v jaderném programu nezdá pravděpodobné.

Musíme tedy s vojensky posilující KLDR schopnou využít rozpory zejména mezi americkými spojenci v regionu i nadále počítat.

KLDR má za sebou i tichou, ač často velmi neochotnou podporu ze strany Číny.