Loučí se hráč, který doma zůstal ve stínu
Útočník Patrik Eliáš ukončil kariéru. V NHL je po Jágrovi druhým nejproduktivnějším Čechem
Robert Sára reportér MF DNES
ybavím si náš první velký rozhovor. Odehrál se v Třebíči v roce 2000 a Patrik Eliáš pro něj vybral restauraci, která nesla jméno po herci Miroslavu Donutilovi. Tehdejším – a nejspíš i současném – horáckém knížeti. On sám totiž v jeho „vládě“býval ministrem sportu.
Vybavím si i ten nejzábavnější rozhovor. Zrodil se před světovým šampionátem v Québeku, mluvil při něm i další třebíčský rodák Martin Erat a vzešel z něj titulek: „My z Třebíče jsme chytří.“Zároveň však turnaj přinesl i to nejkratší interview – Eliáš se při jednom zápase zranil o kameru v brance a my šli druhý den s kolegou na hotel týmu zjišťovat, jestli bude fit pro čtvrtfinále. „Nic vám neřeknu,“odbyl nás.
Nejzvláštnější rozhovor je ze 7. září 2011. Eliáš odlétal dopoledne z Ruzyně do zámoří, ale za pár hodin přišla zpráva, že spadlo letadlo s týmem Jaroslavle. „Strašné,“napsal mi hned. Nakonec totiž neletěl, protože se na letišti zranila jeho dcera, a tak zůstali v Praze. Za pár dní stál v černém na smutné rozlučce na Staroměstském náměstí.
Do paměti se mi ovšem nejvíc vrylo jiné společné povídání.
Ve stínu zlaté generace
získal v Americe jméno i úspěchy, pro velkou část Čechů zůstával hráčem ve stínu. Kvůli tomu, že s New Jersey Devils, kde strávil celou zámořskou štaci, pravidelně bojoval o Stanley Cup (a vyhrával), ho minuly zlaté reprezentační úspěchy. Koneckonců i neúprosná počítadla internetových článků roky dokazují, že jeho jméno v titulku není takovým magnetem jako zlatí vrstevníci Jágr, Straka, Ručinský i jiní.
Měl vlastně i smůlu. Kouč Růžička by ho po zkušenostech ze Světového poháru 2004 neopomenul ve zlaté partě pro Vídeň (2005), jenže on se kurýroval ze žloutenky, kterou chytil při „výpravě“za ruskými dolary v Magnitogorsku. Bral to však jako fatalista. Během léčení v nemocnici se sblížil s televizní moderátorkou Petrou Volákovou, budoucí manželkou.
Jistě by ho Růžička vzal i o pět let
vyhrál Stanley Cup, má dva bronzy z MS a jeden z olympiády.
odehrál v základní části NHL, víc jich má jen Jágr (1706).
nastřádal v základní části NHL za 408 gólů a 617 asistencí. ho vedl, se při zmínce o něm rozzářil a řekl: „Patří do Síně slávy NHL.“Ano, tam kde je z Čechů jen Dominik Hašek. A jednou bude i Jaromír Jágr. Stejně jako DeBoer reagoval i brankář Martin Brodeur, legenda Devils. Tomu už loni postavili před arénou sochu, dost možná to jednou potká i Eliáše, po 22 sezonách v klubu místní ikonu. Už teď je jasné, že jeho dres s číslem 26 vyvěsí Devils ke stropu haly.
Pár let mě učila angličtinu Američanka z New Jersey, která Eliášovu fotku nosila v peněžence. Když zjistila, že ho znám, šly na ni – v rámci amerického sentimentu – mdloby.
Pane Henyši, potřebuji agenta
O Eliášovi se přitom v jeho dětských letech nepěly ódy napříč republikou jako o Jágrovi, Holíkovi, Reichelovi. Ve čtrnácti však bylo jasné, že z Třebíče musí kvůli hokejovému růstu jinam, a tak s rodiči vybíral: Jihlava, či Brno? Ne, v časopise Stadion vyšel inzerát, který nabízel hokejistům, že v Kladně si mohou udělat maturitu a vezmou je bez přijímaček. „Šel jsem tam.“
Ale že by se pak o něj někdo rval? To ne! Agent Jaromír Henyš jednou vyrazil do Kladna za brankářem Tomášem Vokounem, svým klientem. Když nasedal do auta, že pojede zpátky domů, ze zimáku vyběhl mladík ve spodkách a křičel: „Pane Henyš, nechcete mi taky dělat agenta? Já ještě nikoho nemám.“
Plácli si. Dvě sezony Eliáš dřel na farmě, párkrát mu Devils dali „čuchnout“. Ovšem debut v NHL se nesl ve velkém duchu, protože šetřivý klubový boss Lou Lamoriello pro něj poslal soukromé letadlo. Z tripu farmářského týmu se jinak za hlavním týmem dostat nešlo. Ďáblem poté zůstal navždy. Co bude dál? Roky byl Eliáš přesvědčený, že se z Ameriky vrátí, ale poslední léta jistotu ztratil. Dcery si za Atlantikem zvykly, nechtěl jim brát kamarádky, známé prostředí. Přesto naznačil, že hokej chce hrát dál, byť třeba jen ve Slaném. „Budu chodit na led, ať už to bude s kamarády, juniory, protože mě to baví,“uvedl brzy 41letý hráč.
Láká ho trénování. V Česku si udělal licenci, kouč Hadamczik, který se teď neúspěšně ucházel o místo u reprezentační dvacítky, z něj chtěl mít jednoho z asistentů. Tak kdo ví – třeba to hokejové zlato na něj ještě někde čeká.