Domácí testery na alkohol lžou
Řidiči, kteří si koupili přístroje na měření alkoholu, věří, že jim ukážou, kdy už lze řídit. V testu MF DNES však selhávaly i testery za tisíce korun.
Před Velikonocemi se to zjištění může řidičům hodit – spolehnout se po večírku před jízdou na domácí alkohol tester může skončit velkým průšvihem.
Ukázal to společný test MF DNES a BESIP dvanácti modelů osobních alkohol testerů, které jsou na trhu za stovky, ale i tisíce korun.
Některé přístroje, které MF DNES na pijících dobrovolnících za stejných podmínek vyzkoušela, ukázaly ve stejnou chvíli naprosto rozdílné údaje.
Přičemž se často lišily od skutečné
hladiny alkoholu v krvi naměřené v laboratoři. A co hůř – alkohol testery často ukazovaly nižší hodnoty než skutečné.
Pro ilustraci: zatímco vzorový policejní přístroj značky Dräger zobrazil u jednoho dobrovolníka hladinu 1,56 promile alkoholu, přístroj Sencor spustil alarm a hlásil 4,0 promile. Naproti tomu tester AL 2500 opakovaně signalizoval 0,2 promile. Rozdíl mezi oběma zařízeními tak byl dvacetinásobný.
Ale ještě větší rozdíl by byl v možných následcích pro řidiče, který by vyjel na silnici s vírou, že má 0,2 promile a u policistů mu to projde. Mít za volantem přes jedno promile je trestný čin.
„U nás platí nulová tolerance, takže stačí pouze vědět, zda alkohol v sobě máme, nebo už jsme jej odbourali,“říká šéf oddělení BESIP Martin Farář. Naráží na to, že ani když přístroj ukáže 0,2 promile, nemá řidič za volantem co dělat.
Podle odborníka na závislosti, psychiatra Karla Nešpora, se už od hladiny 0,2 promile alkoholu prokazatelně zhoršují schopnosti řídit.
Jenže některá zařízení chybovala již při hladině alkoholu kolem 0,1 promile. Například v okamžiku, kdy laboratoř v krvi zjistila 0,19 promile alkoholu, ukázal český Solight i čínský Sencor shodně nulu.
U policistů výmluva, že vám váš alkohol tester ukázal nulu, neobstojí.
Pro dopravní policisty je rozhodující, co ukáže jejich certifikovaný měřič, a především – v případě pozitivního dechového testu na alkohol – jak dopadne laboratorní analýza řidičovy krve.
„Výsledky z kupovaných testerů nemají žádný právní význam. A proto také výrobci nenesou žádnou zodpovědnost za to, co vám přístroj naměřil a jak jste se podle toho zachovali,“upozorňuje advokát Jan Černý.
Úplně stačí, že je v manuálu napsáno, že výsledky jsou jen „orientační“, byť se přístroj na obalu chlubí tím, jak je přesný.
Na to, že byste po vzoru amerických soudních procesů od výrobců získali nějakou slušnou sumu za zabavený řidičský průkaz nebo správní řízení, tedy můžete zapomenout.
Přesný přístroj neexistuje
V době velikonočních svátků se ovšem bude stejně mnoho řidičů spoléhat na to, že jim právě osobní alkohol tester pomůže rozhodnout, jestli mohou bez obav vyjet – podobně jako těmto přístrojům důvěřují například jihomoravští vinaři. Stoprocentně spolehlivé zařízení sice podle výsledků zátěžového testu neexistuje, ale i na českém trhu lze najít modely, jež měří poměrně přesně.
Většinou to bývají takové, které používají speciální elektrochemické čidlo. „Bývají přesnější a spolehlivější než ty, které mají starší polovodičový senzor. Navíc jsou necitlivé na jiné plynné látky, které mohou být přítomny ve vydechovaném vzduchu,“vysvětluje Miloš Hušek ze společnosti QTest, v jejíž zkušebně nechala redakce všechny přístroje také přeměřit.
V testu MF DNES byly tři modely s elektrochemickým čidlem. Ačkoliv jeden z nich neuspěl, další dva, AlkoHit X3 a CA 10FS, se umístily mezi prvními. Jejich velkou výhodou byla i velká přesnost při měření nízkých koncentrací alkoholu.
To je důležité hlavně ve chvíli, kdy si potřebujete přeměřit, zda už vám v žilách nekoluje zbytkový alkohol. Stopy po včerejším večírku nebo dopolední koledě totiž mohou v organismu zůstávat dlouhé hodiny, navíc se každé tělo vyrovnává s alkoholem jiným způsobem. Najít obecnou rovnici, kdy jste na sto procent střízliví, je prakticky nemožné.
Určitě však platí, že velký silný muž se s alkoholem vypořádá lépe než malá útlá žena. Nebo drobný muž. „Vysoký a mohutný muž má větší objem tkáně a krve, takže stejné množství alkoholu se má kde naředit. I když rozdíly samozřejmě existují, někdo tráví rychleji, jiný pomaleji. A záleží také na pohlaví, ženy metabolizují pomaleji, proto snesou méně – asi polovinu objemu alkoholu než muži,“vysvětluje toxikolog Radomír Čabala, který v laboratoři Ústavu soudního lékařství a toxikologie VFN v Praze zpracovával krevní vzorky, jež redakce nechala při testu odebrat dobrovolníkům při každé dechové zkoušce.
Velký muž vyhrává
Zkoušek bylo dohromady pět a již na místě se potvrdilo nejen to, že mnohé alkohol testery měří „podle plotu“, ale také to, že příroda je vůči lidem nespravedlivá v tom, jak tráví etanol.
Zatímco dvaapadesátiletá Irena s 65 kilogramy měla už po dvou vodkách v krvi 0,57 promile, urostlý Ondřej s váhou přes metrák se téhle hranici sotva přiblížil – a to už v sobě měl osm panáků.
K vystřízlivění tak Ondřejovi stačily maximálně dvě hodiny, kdežto Irena a další dvě účastnice experimentu by se s jedy vypořádávaly minimálně osm a možná i více než deset hodin.