Rusko-americké vztahy jsou zničené? Ne, pročištěné

Navenek to řinčí, pod povrchem se vede běžný provoz. A kdo si teď dovolí tvrdit, že Trump je Putinova loutka?

Je zvláštní, že americká loutka zaútočila na svého ruského loutkáře.

Je fascinující sledovat nejrůznější výklady toho, co se odehrává mezi Ruskem a USA po americké tomahawkové spršce v Sýrii. Včetně teorií, že celé to bylo divadlo a autorem scénáře byl Vladimir Putin. Cíl představení: zamaskovat, že Kreml řídí Donalda Trumpa, o němž jeho nepřátelé v Americe říkají, že je ruská loutka.

Ale teď už vážně. Na první pohled to vypadá, že ruský premiér Dmitrij Medveděv měl pravdu, když řekl, že rusko-americké vztahy jsou zničeny.

Premiér Medveděv říká, že Rusko a USA se ocitly „na hraně vojenského střetu“. Američané zase chtějí vyšetřovat Rusy, zda neměli prsty v chemickém bombardování v Sýrii (a vyšetřování, jak ukazují zkušenosti posledních 15 let od Iráku až po Donalda Trumpa, znamená, že dotyčný je škrcen, ať jsou důkazy, nebo ne). A média už tisknou porovnání vojenské síly USA a Ruska.

Přibývají i „znepokojivé“zprávy, například, že Rusko vyslalo fregatu proti dvěma americkým torpédoborcům, jež odpálily tomahawky. To je asi, jako by vyslalo džíp proti dvěma tankům.

Ale i když to na povrchu rusko-amerických vztahů řinčí, jako kdyby se opravdu vracela studená válka, pod tím vším hlukem se vede běžný provoz.

A tak je jednou z nejdůležitějších zpráv od chvíle, kdy 59 amerických křídlatých střel doplachtilo do Sýrie, jindy zcela rutinní informace, že americký ministr zahraničí Rex Tillerson poletí v úterý do Moskvy, přesně tak, jak to měl v diáři.

O víkendu si Tillerson o chystané návštěvě také telefonoval s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem.

Takže: co se opravdu děje?

Možná mezi Rusy a Američany není žádné skutečné drama, jak se to líčí teď, a žádný neskutečný románek, jak se to s gustem líčilo po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, kdy se stalo módou tvrdit, že Trump chce vlézt za Putinem do ruské postele.

Možná jsou americko-ruské vztahy skoro normální: někdy pracovní, někdy velmi vypjaté, když se střetnou zájmy a prestiž dvou mocností, které vědí, že mohou být partnery, ale současně mají svá ega.

Rusko muselo bezprostředně po náletu na Sýrii hlasitě křičet, aby nevypadalo, že je jen papírový medvěd.

Muselo to udělat, protože úder na Sýrii paradoxně prospěl i jemu – tak jako prospěl Trumpovi.

Trump bombardováním řekl několik věcí naráz, například, že není Barack Obama, který toho hodně namluvil a nepodnikl žádnou akci, a že svět má teď vidět USA jako jinou zemi. A tím, že provedl útok na ruského chráněnce Sýrii, navíc doslova přes hlavu Rusů – a Rusové museli dokonce z cílového letiště prchat – vyslal jasný vzkaz víc domů než do Moskvy. Přeloženo: dovolí si po tomhle někdo ještě tvrdit, že jsem ruský nahrávač?

Pro Putina a jeho lidi byl nicméně nálet hodně kyselý citron, ale je docela možné, že jsou připraveni spolknout ho mnohem snáz, než se navenek tváří.

Zatím posunu v rusko-amerických vztazích, který si zřejmě přejí obě strany, bránilo obviňování Trumpa, že je ruská rohožka. Jakoukoliv dohodu, i kdyby byla v nejlepším americkém zájmu, by to shodilo ze stolu s tím, že Trump zaprodává Ameriku.

Paradoxně nálet na ruského chráněnce, při němž Rusové nemohli dělat nic než jen koukat a spolupracovat, dává Trumpovi pro vztahy s Rusy delší vodítko, než dosud ve Washingtonu měl.

Současně také ukázal realitu. Rusko by rádo stálo s USA jako rovný s rovným, ale jestliže Amerika chtěla provést nálet dokonce na místo, kde mělo vojáky, nemohlo s tím nic dělat, jen mizet.

Viděli jsme tak úvodní díl budoucího seriálu, předobraz rusko-amerických vztahů. Snahy najít společnou řeč tam, kde to jde, zkomplikují čas od času okamžiky, kdy se zájmy obou zemí srazí.