Soukromí si hlídám

Známá se stala díky pohádce Čertova nevěsta, za roli ve filmu Fair Play si vysloužila nominaci na Českého lva a právě teď hraje Eva Josefíková lékařku v seriálu Modrý kód.

O NEJOBLÍBENĚJŠÍ ROLI

Ve Švandově divadle mám ráda všechny role, které hraju, ale kdybych měla vyzdvihnout jednu, tak odbojářku Hanu Krupkovou ve hře Pankrác ’45 oženách po válce obviněných z kolaborace. Přes kamaráda jsem se seznámila i se synem paní Krupkové a jeho ženou. Pozvala jsem je na představení a byla nervózní, ale pak mi pan Krupka začal říkat „maminko“, tak snad jsem uspěla.

O MÓDĚ

Preferuju pohodlí. Mezi divadlem a natáčením přebíhám v teniskách, džínách a bundě. Na zvláštní příležitosti se ale ráda vyfiknu. Přehled o trendech mám díky kamarádovi z gymplu Jardovi Bičanovi, má v Brně Rebelion, obchod s módou mladých českých návrhářů. A v poslední době mě zaujala myšlenka slow fashion, kdy si člověk kupuje méně věcí, kvalitních, zajímá se, kdo je ušil, z čeho a za jakých podmínek.

O SERIÁLU KOSMO

Poprvé se mi stalo, že už při čtení scénáře jsem se smála nahlas. Pak nastala precizní práce, aby všechno bylo přesné a vypointované. Autorské trio Tomáš Baldýnský, Zdeněk Dušek a Honza Bártek nenechalo nic náhodě. Roli Miss Kurnik jsem si užila, takovou husu jen tak člověk nepotká.

O SOUKROMÍ

Když jsem žila s Jirkou Mádlem, pořád nás někdo stíhal, teď se snažím co nejvíc si soukromí hlídat. Někdo mě vyfotil před divadlem s kolegou a vyšel článek, že to je můj kluk. Není. On je šťastně zadaný, já taky.

O FOLKLÓRU

Folklór miluju, jen jsem za těch osm let v Praze trochu přetrhla nit. Na Moravě si ráda zazpívám a zatancuju, i kroj po babičce si obléknu. Tady to vypadá jako exotika, tam je folklór denní život. Chybí mi. Do dvou her Švandova divadla, Peněz a Pankráce ’45, se mi podařilo propašovat slovácké lidovky, připadám si jako jihomoravský agent v Praze.

O MODRÉM KÓDU

V Modrém kódu se řeší případy, kdy jde o život. Hraju lékařku urgentního příjmu, tak mi nasadili brýle, abych vypadala starší a sofistikovanější. Diagnózy si vždycky progoogluju, abych věděla, o co jde. Tím se mi i líp učí. Je náročné se samozřejmostí říkat latinské výrazy, u toho „vyšetřovat“a hlídat si postavení kamer. Ale naštěstí jsou na natáčení lékaři, kteří dohlížejí na to, abychom byli věrohodní.