Barva roku 2017: svěží zelená

Petra Bíska, spolupracovníka MF DNES

Aje to tu! Zase! Nastaveno přírodními hodinami se každý rok opakuje. Nedá se tomu zabránit, na to je i ten pošetilý suverén, homo sapiens sapiens, slabý, s tím nic nenadělá.

Jaro. Probouzení se do nového života. A s jarem se v plné své síle vrací zelená barva, symbol bezpečí a přírody. Nic ji nezastaví. Někde se ji nakrátko pokusí konkurovat žlutá barva forzýtií a pampelišek nebo bílá a růžová delikátních květů třešní a jabloní, ale to jsou jen oslňující ostrůvky v moři mnoha odstínů zelené.

Jistě, zelená tu byla i během zimy, ale to šlo jen o smutnější zabarvení kosodřevin. Teď se objevují svěží odstíny nových listů lip, javorů, ovocných stromů plných chlorofylu. Před mým oknem pučící listy během jednoho dvou týdnů roztáhnou svá křídla a zakryjí zimou zčernalé větve lip.

Zelená jarní tráva. Věčná, věrná, všudypřítomná tráva. Leckde udusaná chodci, udušená jehličím nebo dvounažkami („nosíky“) z javorů, ale znovu vítězně si hledající cestu na vzduch, na slunce. Vysoká tráva, ve které jsme se schovávali jako děcka, nízká a měkká na lukách a lesních mýtinách, vyzývající k rozložení deky k pikniku nebo romantice. Sama pro sebe sobecky hustá nebo plná vonících květů, ale i bodláků a havěti všeho druhu.

Zelená je základní barva barevného spektra o vlnové délce 520–570 nanometrů, když nanometr je jedna miliardtina metru. Vzniká kombinací žluté a modré. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu. I proto je podle návrhářů a designérů barvou roku 2017 „svěží zelená“.

Třicet osm odstínů

Kolik odstínů zelené známe? Standardní barevný vzorník RAL jich uvádí osmatřicet, ale kolik jich známe z běžného života? Tucet? Kromě světlezelené a tmavozelené jde o míchanice s jinými barvami – žlutozelená, modrozelená, hnědozelená, hráškově zelená... Některé jihoamerické kmeny mají až 200 výrazů pro zelenou. Pro nás neuvěřitelné. Afričtí Masajové údajně kolem stovky.

Zelená je nejen barvou přírody, ale i rovnováhy, klidu, naděje. A lásky.

Se zeleným pasem Československé socialistické republiky jsem kdysi opouštěl rodnou zemi. Jeden z „odstínů“zelené barvy má tekutina, kterou za sebou v lahvi táhnou vodáci, když sjíždějí Vltavu, Berounku či Ohři. Populární peprmintový likér, půl litru za stovku, kterému letní teplota českých řek zaručí ten nejsympatičtější šmak.

Zelená je barva islámu, ale také rajských zahrad. Irové si zelené natolik váží, že ji mají ve svém symbolu – čtyřlístku. Moje první auto bylo nádherné zirkonově modré, ale se subtilním náznakem zelené. A když jsem u těch aut, následoval VW „brouk“a jako zatím poslední Subaru Impreza, obě tmavozelená.

A pak je tu Praha zelená, Strana zelených, zelená úsporám, zelená linka A pražského metra, zelená paprika, zelené jablko, zelená hruška, zelený hrášek, zelený čaj, zelená káva, užovka zelená, ještěrka zelená, muchomůrka zelená, zelená alej, zelená míle, zelená na přechodu, zelené listy v mariáši, Zelený čtvrtek, zelená ekonomika, brněnský veletrh Zelená burza.

Pro čtenáře Zelená míle od Stephena Kinga a Zelené pahorky africké Ernesta Hemingwaye. A jako retro stojí za zhlédnutí romantický film Bylo jednou zelené údolí o velšských hornících, který v roce 1941 režíroval John Ford.

A chcete-li si zvednout náladu, zazpívejte si Travička zelená nebo se potěšte Zelenými pláněmi v přednesu Spirituál kvintetu.