Deset zápasů bez výhry, ale trenér Páník zůstává
Do přípravy hokejové reprezentace před MS se zapojil první hráč z NHL – brankář Petr Mrázek.
Trenér Bohumil Páník i celý realizační tým fotbalistů Zlína zůstávají i po deseti zápasech bez vítězství ve svých funkcích. Rozhodlo o tom včera několikahodinové mimořádné zasedání vedení klubu, které se sešlo po sobotní domácí prohře 0:2 v přímém duelu o páté místo s Teplicemi. Zlín v posledních deseti zápasech získal jen čtyři body za remízy. (ČTK)
Robert Sára hokejový reportér MF DNES
vůli sžívání s časovým posunem vstával včera už před pátou ráno. Pustil si v televizi NHL a sledoval, jak Nashville i Anaheim pokračují ve svém vítězném tažení Stanley Cupem. „Nashville mě proti Chicagu překvapuje. Hraje výborně, Pekka Rinne chytá skvěle. A to stejné můžu říct o St. Louis, kde zatím Jake Allen vynuloval Minnesotu (oba zmíněné celky vedou v sériích 3:0),“řekl Petr Mrázek.
Jeho i Detroitu, za který chytá, se letos play-off netýká. A tak už v pondělí přiletěl brankář do Prahy, kde včera poprvé trénoval s reprezentací před blížícím se mistrovstvím světa ve Francii. „Moc se těším.“
Dorazil jste jako první z NHL. Potřebujete si zvyknout na širší evropské kluziště?
Já se těšil, že půjdu na led. Deset dní jsem na něm nebyl, chci si na něj zvyknout a podat co nejlepší výkon. Bavil jsem se s trenérem brankářů Petrem Jarošem, že se na to zvykání na širší led v nejbližších dnech zaměříme. Úhel odrazů je trochu jiný a vím, že puky jsem občas chytal víc ze strany než středu.
Bude mistrovství světa náplast za sezonu v Detroitu?
Neudělali jsme play-off, což byl základ, čeho jsme chtěli dosáhnout. Vždy se říká, že v play-off je to i o štěstí, že sezona začíná znovu. Takže to bylo zklamání, jenže zase jsme viděli, jaká ta sezona byla. Trápili jsme se od začátku a na play-off neměli. Když jsem věděl, že ho neuděláme, tak jsem počítal, že přiletím a připojím se ke klukům.
Nejspíš budete na šampionátu zase brankář č. 1, což byla i vaše pozice na Světovém poháru.
Turnaj je dlouhý, zápasy jsou hodně za sebou a jak jsme mohli vidět loni, tak kluci se střídali. Důležité je postoupit do čtvrtfinále, tam je to o jednom zápase, aby se šlo hrát o medaile. A konkurence? Ta je všude stejná. Je jedno, jestli je to reprezentace, nebo klub. Je to o tom, kdo bude podávat nejlepší výkony, ten bude chytat. A jedině tak budeme mít šanci na úspěch.
Jedno MS jste už zažil. Před pěti lety vás vzal kouč Hadamczik jako trojku a nechal odchytat třetinu. Jak na to vzpomínáte?
Je to super vzpomínka, byly z toho cenné zkušenosti. Končil jsem juniorku, další rok šel do seniorského hokeje, takže super zážitek. Vždy se posunete dál. Stejné jako teď při Světovém poháru. Zlepšil jsem se v technice, trošku změnil styl. Zase mi to do budoucna pomůže.
Teď bude šampionát pro hráče z NHL top akcí. O olympiádu jste přišli. Co na to říkáte?
Doufám, že se ještě něco v NHL stane,
z AHL trenéři ještě sledují. Jde o beka Mozíka a útočníky Vránu a Simona.
čeká tým před MS. Dvě o víkendu v Německu, poté tři v Budějovicích. třeba se spor vyřeší. Je to prostě o tom, jestli se hráči domluví s NHL. Zatím to ale vypadá, že se nepojede. Ale člověk nikdy neví. Olympiáda by byla mým vrcholem, ovšem Světový pohár i mistrovství světa jsou velké akce, každý úspěch se počítá, takže se těším.
Jak se těšíte na samotnou Paříž?
Program je nabitý, ale těším se do města i na hokej. Snad předvedeme co nejlepší výkon a ještě si užijeme město, památky. Doufám, že dorazí fanoušci a že nám udělají skvělou podporu.
Z Detroitu pojede na šampionát hodně hráčů. S uvolňováním nebyl problém?
Ne, šlo jen o to, projít lékařskou prohlídkou. Já věděl, že jsem zdravý. V sezoně jsem neměl nic vážného. Pojede od nás Howard, Larkin, DeKeyser, možná i Abdelkader. Takže by bylo dobré si zahrát proti Americe o medaile a porazit ji. Přál bych si to a těšil bych se na souboj s Howardem v brance.
S ním jste zase bojoval v sezoně o post jedničky Red Wings.
Sezona je dlouhá. Ale mohli jste vidět, že když jsem v lednu a únoru chytal z 15 zápasů 14, že forma byla lepší. Horší to bylo na začátku, když jsem odchytal dva tři zápasy, pak zase dva nechytal. Člověk pak není v tempu.
Na konci sezony jste se v Detroitu loučili s Joe Louis Arenou, která se bude bourat. Jak emotivní to bylo?
Doufám, že se ještě něco stane, třeba se spor vyřeší. Olympiáda by byla mým vrcholem, ovšem Světový pohár i MS jsou velké akce.
Byla to velká show. Po zápase ještě hodinový ceremoniál. Fanoušci byli úžasní a my si s klukama říkali, že kdyby to tak bylo celou sezonu, tak jsme možná doma neporažení, protože ta atmosféra byla úžasná.
Jenže nakonec Detroit po čtvrtstoletí v play-off chybí.
Jednou to muselo přijít a je možná dobře, že to přišlo teď. Už jsem několikrát říkal, než abychom postoupili do play-off a zase vypadli v prvním kole jako poslední tři roky, je možná lepší, že se teď přebuduje tým a ambice pak budou vyšší.
Jaká je nová hala?