Otcové dostali volno po porodu. A co babičky?
Tak už i Senátem prošla týdenní otcovská dovolená po narození dítěte. Žádné obavy, nejde tu o žádný triumf genderu, tedy mužské porody, jde o klasická ženská těhotenství, při nichž chlap asistoval (docela příjemně) jen na samém začátku. Oficiálně se v zákoně, který teď čeká už jen na podpis prezidenta, mluví o zavedení nové „dávky otcovské poporodní péče“, což zní ale technokraticky a až příliš to sugeruje práci a námahu, nikoliv velkolepou oslavu toho, že pán tvorstva dal s pomocí ženy vzniknout novému životu.
Byl to jeden z nejčastějších otazníků kolem nového zákona: budou se opravdu otcové týden učit přebalovat a koupat, anebo z toho spíš bude státem placený grandiózní flám? Další otázky zněly: Je-li matka single, bude přiznaný otec trávit dovolenou sám a po vlastní ose? A i pokud rodiče volno stráví společně, může taková věc opravdu působit propopulačně – tedy může týden mezi plínkami motivovat otce k dalšímu plození? Nebudou mít mamky ten týden paradoxně víc práce, když budou muset ještě pro taťky vařit? A budeme na to vůbec mít, ne dnes v čase konjunktury, ale dlouhodobě, když se náklady ročně vyšplhají k miliardě?
Z konzervativního pohledu by ideální stav vypadal samozřejmě úplně jinak. Dítě je obrovský dar a takový dar by měli dostávat jen lidé zralí a zodpovědní, kteří by se měli na zplození potomka předem připravit, duševně i ekonomicky. Je to věc výhradně jich dvou, případně širší rodiny, erár by jim do toho neměl strkat svůj nos a oni by na oplátku neměli natahovat otevřenou dlaň směrem ke státu. Takže žádná mateřská, žádná rodičovská, žádné přídavky, daňové úlevy a už vůbec ne žádná nesmyslná otcovská dovolená.
Realita je samozřejmě trochu jiná. Nežijeme v ideálním světě, rodinné a partnerské vazby se rozvolňují, zodpovědnost nelze přikázat zákonem. Aplikováním výše popsaného ideálu by asi česká populace vymřela mnohem dřív, než se tak stane pod vlídným protektorátem Michaely Marksové a jí podobných. Takže jde o to nalézt nějaký ještě jakžtakž přijatelný kompromis.
Nedávno jsem na tomto místě chválil nápad snížit pojistné na penzi těm rodičům, kteří vyrábějí více plátců budoucích penzí – pardon, kteří přivádějí na svět více dětí. Dobrým nástrojem jsou také daňové úlevy, s přimhouřením oka lze snad přijmout i dětské přídavky, za čarou už je porodné, školkovné, pastelkovné... A úplně na konci je „dávka otcovské poporodní péče“.
Čemu má sloužit takový nesmysl? Snad
Budou se otcové týden učit přebalovat, nebo z toho spíš bude státem placený grandiózní flám?
aby si otcové kvůli prkotině, jakou je narození potomka, zbytečně nevyplácali týden dovolené? Ne každý (jako autor tohoto zápisníku) však rodí tak často, že mu kvůli tomu hapruje dovolená, statisticky průměrný Čech to absolvuje jednou dvakrát za život. To je frekvence, při níž se snad dá pár dní dovolené obětovat. Politici jsou ale štědří, je před volbami, jen jediný senátor si troufl hlasovat proti. Pohříchu žena, Daniela Filipiová, vdaná, matka dvou dcer, už tři desítky let na vozíku. Proti instantnímu vládnímu dobru to byla barikáda příliš snadno překonatelná.