Být kastelánem je romantické. Ale jen na začátku
Jaromír Kubů je celebritou mezi českými správci hradů. Na Karlštejně pracuje už čtyřicet let. „Musíme vydělávat i na další hrady,“říká.
Pro začátek jedna docela překvapivá věc. Kasteláni se neodmítají bavit o tom, že „na hradech straší“. Karlštejnský kastelán Jaromír Kubů prý opravdu slýchal tajemné klepání či kroky. Sám patří mezi nejznámější české kastelány. Na Karlštejně „vládne“už čtyřicet let. Začínal tam v roce 1977 jako průvodce. A se svým hradem to dotáhl až na čtvrtou příčku v návštěvnosti v Česku. Loni na Karlštejn přišlo 268 tisíc lidí. Příští rok však končí. Rozhodl se odejít do penze.
Mnozí žijí v zajetí klišé, že práce kastelána je romantická, vaši kolegové však odpovídají, že jde spíš o práci údržbáře. Opravdu není pravda někde mezi?
Celý život bourám klišé a všeobecný názor, že dělat kastelána je něco romantického. Existují lidé, kteří si představují, že jen sedíme u kulatého stolu a pijeme kávu.
Pro lidi je podle mě nejromantičtější představa, že bydlíte na hradě.
Jo, to je romantické. Zvláště ve chvíli, kdy nastoupíte jako nový kastelán. To je tak romantické, až je to nečekané. Mám tady malý byt 3+1, skoro panelákového typu, ale ráno, když se probudím, tak se dívám na nádhernou architekturu gotického hradu. Musím ale potvrdit sdělení všech kolegů, že romantika se postupně vytrácí, jak si na práci zvyknete.
Obvykle je těžké sehnat průvodce kvůli nízké mzdě, Karlštejn si však z nich může vybírat.
To je naše výhoda. Jsme pojem a blízko Prahy. Taková slečna si řekne: „Jé, já bych chtěla někde provádět.“A promítne si hrady, které zná – Karlštejn, Český Krumlov, Lednici a Hlubokou. Nám se hlásí třeba padesát průvodců a my si jich vybereme dvacet. Mám tu devadesát sezonních průvodců, studentů různých stupňů škol. Nepřijímáme lidi pouze s češtinou. Máme každou hodinu dvě prohlídky v angličtině, jindy i v němčině, francouzštině či ruštině. Proto začínáme zkouškou z cizího jazyka. Pokud adept postoupí dál, dostává sylabus, text pro průvodce, a ten se musí naučit. Pak chodí na náslechy zkušených průvodců. Musí mít pořád v hlavě časovou osu. Prohlídka musí trvat 50 minut. Kdyby šel hodinu a čtvrt, tak blokne hrad dalším skupinám. Když jde nový průvodce první prohlídku, doprovází ho stálá průvodkyně a pilují se chyby. Nám veřejnost a hlavně cestovky nic neodpustí a to je v pořádku.
Loni navštívilo váš hrad 268 tisíc lidí. Průměrně 734 denně. Zvládá se to vůbec kapacitně?
Zvládá. To, o čem mluvíte, jsem napsal do své diplomové práce a nazval to únosnou propustností památkového objektu. Před rokem 1982 Karlštejn poškozovali návštěvníci, kteří se podepisovali na zdech a olupovali zlatou inkrustaci v kapli Svatého kříže. Tehdy se do ní pouštělo i sto lidí najednou. Z toho důvodu byla osmnáct let uzavřena a my se pak připravovali na znovuotevření, všem bylo jasné, že se to už nemůže opakovat. Dnes tam smí jen šestnáct lidí najednou. Od května do října. To byl požadavek klimatologa. Na prvním okruhu se kdysi dávno provádělo až 120 lidí najednou. Dnes je maximum 55 návštěvníků a v létě šedesát. Zavedli jsme i rezervace pro skupiny nad deset osob.
Může se stát, že přijdu k pokladně a vy mě už ten den odmítnete?
To se stát nemůže. Vy, když přijdete jako jednotlivec, tak nepotřebujete rezervaci. My obsloužíme 110 návštěvníků každou hodinu. Nejvíc jich chodí v srpnu. To se vám občas může stát, že vám řekneme, že budete čekat třeba hodinu. Ale v té chvíli si můžete dát kávu nebo jít na výstavu Karlštejnský poklad.
V loňském roce přišlo na Karlštejn o jedenapadesát tisíc lidí více než v roce 2015. Ovlivnili to návštěvníci z Číny?
Když jsem viděl návštěvu čínského prezidenta, tak jsem nechal poprvé vytisknout brožuru v čínštině, ale za- tím Číňané moc nejezdí. Nesmíte však zapomenout, že jsme loni měli 700. výročí narození Karla IV. S tím byl spojen mimořádný zájem médií. Roli hrálo i to, že loni Češi vyjížděli do zahraničí méně kvůli bezpečnostní situaci.
Karlštejn patří k našim nejdražším hradům, za jeden okruh se zaplatí 330 korun a za druhý 190 korun. I Krumlov je levnější. Proč?
Já jsem tu zažil i vstupné pět korun a dvě padesát. To bylo jedno z nejvyšších vstupných za komunismu. Máme zkušenost, že návštěvník je ochoten to zaplatit, a české památky trpí nedostatkem peněz. Jsme povinni vydělávat. Kdyby tady všechny peníze zůstaly, tak zlatíme korouhve, ale jdou do společného balíku územní správy. Loni jsme vydělali 44 milionů a spotřebovali jsme 15 milionů korun. Zbytek jde na ostatní zámky a hrady, co si na sebe nemohou vydělat tolik jako Karlštejn. Je to princip solidarity.
Stalo se někdy v poslední době, že by na Karlštejně někdo něco ukradl?
Naposledy v roce 1992, kdy nám dvojice muž a žena chtěla ukrást z ložnice Karla IV. alabastrovou sošku madony, kterou si císař dovezl z Francie. Šlo o práci francouzských mistrů 14. století a soška má nevyčíslitelnou hodnotu. Dva lidé ze skupiny se schovali na prevét a průvodkyně, která vedla asi 35 lidí, nepoznala, že jí chybějí. Pachatelé byli potrestáni nepodmíněným trestem za pokus o krádež. I v tom je práce průvodců náročná. Dnes bych pokus o krádež nikomu nedoporučoval. Hrad je zabezpečen elektrickou signalizací a kamerovým systémem.
Loni jsem dělal rozhovor s vaší ředitelkou a ta mi říkala, že v Česku na rozdíl od ciziny jsou živí průvodci právě kvůli bohatému mobiliáři. Aby ohlídali, že si nikdo nic nestrčí do kapsy…
To je jedna věc, ale v Česku má prezentace památek živým průvodcem i velkou tradici. Navíc se přístroje návštěvník nemůže na nic zeptat. Nebo tedy může, ale neodpoví mu.
V roce 2015 jste odhalili novou chodbu s gotickým klenutým stropem – největší objev na Karlštejně za 130 let. Jak dopadl průzkum?
Další průzkum se možná uskuteční v budoucnu. Sondu jsme dělali na hlavním nádvoří kvůli přípravě dalších oprav. To bychom ho museli rozkopat, ale teď to nemá prioritu. Chodba spojovala purkrabství a bývalou ku- chyni císařského paláce. Byl to ale zajímavý objev.
Jaké další opravy čekají hrad?
Do budoucna se chystají opravy exteriérů kolem hradu, hřbitůvku pod velkou věží a celého areálu pod velkou věží, tedy ochozů, cimbuří, hlásné věžičky. Pak to zpřístupníme pro veřejnost, aby si návštěvníci věž procházeli sami. Potom plánujeme jiné využití přízemí císařského paláce, kde jsou dnes veřejné záchodky a sklad. Využitelný pro veřejnost bude i parkán a obranná ulička kolem jádra hradu.
Karlštejn má otevřeno i v zimě, co kvůli tomu musíte splnit?
Památkový ústav je tu nejen od toho, aby národní bohatství provozoval, ale i chránil. V zimě je velké nebezpečí poškození mobiliáře třeba zanesenou vlhkostí. Proto hrady hlídají klimatologové a zimní prohlídky se uskutečňují jen tam, kde není ohrožena vnitřní výzdoba.
Je něco pravdy na tom, že budete po 40 letech na Karlštejně končit?
Jsem už od loňska v důchodu. Řeknu vám to otevřeně: mám tady svého zástupce, který ví o hradě všechno, a když mi teď bude 64, to je věk, kdy už člověk může pociťovat určitou únavu. Kdybych na hradě měl pracovat méně kvalitně, tak v této funkci nemám co dělat. Proto budu příští rok končit.
To opustíte milovaný byt?
Ano, protože ten hrad není náš, je ve státním vlastnictví.
Kde máte tedy kořeny?
Pocházím z Rytířovy Lhoty u hradu Kost, v šestnácti letech jsem začal jako průvodce na Kosti.
Když jste na hradě čtyřicet let, můžete říct, jak se teď Karlštejn za tu dobu změnil?
Všechno bylo jiné. I odpovědnost kastelána. Tenkrát nebyla tak velká, hodně se všechno řešilo v centru. Kasteláni byli žoviálně nazýváni lepšími domovníky. Dnes máme větší pravomoci. Ale co se týče hradu, tehdy celá obec byla neopravená. V restauraci u Karla IV. lidi odmítali, že mají plno. Tehdy tu stály čtyři hospody, zatímco dnes je jich patnáct a padesát občerstvovacích stánků. Hrad byl šedivý a ošuntělý. I když je pravda, že před revolucí se opravila omítka a střecha na velké věži. Ale ani teď, v roce 2017, není ještě Karlštejn úplně opravený.