Hokejová sága po Česku
David Musil bojuje o MS. Naváže na předky?
ejich rodinný klan dá dohromady 27 účastí na světových šampionátech a pět zlatých. „Zamotaná“hokejová sága Holíků a Musilů teď může mít další pokračování. 24letého obránce Davida Musila, syna Františka Musila a vnuka Jaroslava Holíka, o víkendu čekají první zápasy za reprezentaci, a především boj o nominaci na mistrovství světa. „Jako kluk jsem měl dva sny. Hrát NHL a za nároďák. Takže je pro mě obrovská čest, že jsem tady.“
Než v úterý odjel do Prahy na soustředění, otec – mistr světa z roku 1985 – mu radil: „Hraj tvrdě. Nezapomeň, že první dojem je důležitý, takže do toho dej všechno, co můžeš.“
Ač Musil junior přiletěl ze zámoří, místo v sestavě zdaleka nemá jisté. Edmonton Oilers si ho sice před šesti lety vybrali ve druhém kole draftu, jenže v následujících letech ho do NHL pustili jen ke čtyřem zápasům.
Jinak Musil zůstal „věčným“čekatelem ve farmářské AHL. Nezahořkl, spíš je v něm americká nátura (narodil se v Kanadě) i leccos z buldočí povahy předků. A tak povídá: „Bavil jsem se strejdou (Bobby Holík) a říkal, že jediné, co člověk může ovlivnit, je jeho vlastní výkon. Na to se musím soustředit. Musím být trpěli-
vý, i když je to někdy trošku o štěstí. Šanci jsem bohužel zatím nedostal, ale chci bojovat dál a probít se tam.“
Kontrakt s Edmontonem už nemá, přesto ze zámoří nechce prchnout. Ještě rok zůstane a bude se bít o posun mezi elitu. Dost možná by mohl defenzivní bek, který se ve tváři výrazně podobá otci, zaujmout skauty i na světovém šampionátu ve Francii, proto po konci sezony Tucsonu spěchal do Česka.
Velikonoce strávil u babičky v Jihlavě, zašel se podívat na baráž, protože s místní Duklou v létě trénoval a v mladí tady vyrůstal. Koneckonců jeho dědeček je legendou klubu, otec se tu na vojně seznámil i s maminkou Andreou.
„Moc bych jim přál postup. V Jihlavě je hokej velká věc. Bylo by fajn ji vidět zase v extralize.“
A teď před svou reprezentační premiérou proti Německu (hraje se v sobotu a v neděli) říká: „Budu bojovat. To je jediné, co můžu udělat. Hrát nejlíp, jak umím, a pak už je na trenérech, jestli mě vyberou, nebo ne.“Bude to šichta, ne že ne.
V defenzivě má teď Jandač 10 lidí, příští týden ještě dorazí Jakub Kindl z NHL, z týmů extraligových finalistů má zájem o Ondřeje Němce, Jakuba Krejčíka a Radima Šimka, přibýt může i Vojtěch Mozík, který stejně jako Musil hraje v AHL. Že není moc času přesvědčit? „To neřeším, protože to neovlivním. Ovlivním jen to, jak budu hrát já sám.“
Jestli se nakonec v Paříži objeví, dočká se rodinná kronika, do které se výrazně zapsali i Musilův prastrýc Jiří (trojnásobný mistr světa a účastník 12 šampionátů) a strýc Bobby, další kapitoly. A to ještě v zámoří buduje kariéru i jeho mladší bratr Adam.
Jen dědeček Jaroslav se už blížících se reprezentačních startů vnuka Davida nedožil. „Mrzí mě to. Ale vím, že vždycky snil, abych si zahrál NHL, tak jsem rád, že mě tam mohl vidět hrát aspoň ten zápas. Ale myslím, že by teď byl pyšný a chválil by. On vždycky chválil a chtěl pro nás s bráchou jen to nejlepší.“