Nesmíme se bát!
Rada versus Bečka. Muži, kteří dostali na poslední chvíli hlavní roli. Sparta – Plzeň, neděle 17.30
Je brzy ráno, všude klid, ale vrátný u letenského stadionu už zvedá závoru. Do práce přijíždí Petr Rada, trenér fotbalové Sparty. „Slyšel jsem, že když je člověk starší, nemůže dospat. Ale já vstávám brzo už léta. Na Spartu jezdím kolem šesté sedmé,“líčí bývalý reprezentační kouč, kterému bude v létě devětapadesát. „Někomu to přijde divné, ale mě fotbal prostě baví, dělám ho rád.“
Jenže ve Spartě mu zatím přináší starosti. Ani pod ním se tým nezvedl, naposledy prohrál 0:1 se zbídačenou Jihlavou a v neděli jde proti vedoucí Plzni, na kterou nabral hrozivou ztrátu třinácti bodů.
Trenére, upřímně, dá se ještě takové manko smazat?
Dokud je šance, musíte ji živit. Ale víme, jak to je. Nechci hráče zatěžovat myšlenkami na první nebo druhé místo. Samozřejmě to někde v hlavě mají všichni, což je dobře, ale musíme se soustředit na Plzeň a napravit špatný výkon z Jihlavy.
Ten fanoušky naštval. Jak vám bylo, když skandovali „My chceme Spartu“?
Po tom, co viděli, jsem se jim ani moc nedivil. Nechci se za nic skrývat. To, jak jsme tam hráli, bylo tristní. Zaráží mě, když hrajeme na Slavii jeden z nejlepších zápasů, a pak to takhle zdegradujeme. To se nesmí stát, musíme na tom pracovat.
Jak? Když jste do Sparty přicházel, říkal jste, že není nemocná. Ale vypadá to, že je – a že potřebuje rychle léčit.
Nechci hodnotit, co bylo přede mnou, to mi nepřísluší. Trenéři, kteří tu byli dřív, určitě dělali dobrou práci, snažili se z toho vyždímat co nejvíc. Sparta ale potřebuje po sezoně okysličit, budou muset přijít noví hráči. Majitel určitě chce výsledky, takže další sezonu musí přijít řez. Ne jeden nebo dva noví hráči, musí jich být víc. A pak jasně stanovit cíl – titul.
Vy u toho ještě budete? Dostal jste smlouvu na dobu neurčitou, máte už signály, co s vámi vedení zamýšlí?
Nevím. Signály se asi objeví brzy, možná i zvenku, to jsem si jistý. Přijde tenhle? Nebo tenhle? Já se starám o tým, abychom ligu důstojně dohráli. Jsem rád, že můžu trénovat Spartu, pro každého trenéra je to vyznamenání. Kdo by tady chtěl končit?
Asi nikdo. Ale s jakou variantou po konci sezony počítáte víc?
Tím se nezabývám.
Skutečně?
Vůbec, opravdu. S nikým se o tom nebavím, nechodím nahoru za ve- dením. Mám dost starostí s tím, abych dal tým do kupy. Možná si někdo řekne, že na to myslet musím, ale já to pouštím z hlavy. Je na vedení, aby vyhodnotilo, jestli budu pokračovat.
Po derby na Slavii jste cestou do kabiny prohodil: „Já věděl, že mám skončit.“Zvažoval jste před příchodem do Sparty, že už trénovat nebudete?
Ale ne. Ještě nejsem ve věku, kdy bych chtěl končit. Na Slavii bylo všechno v emocích. Po té penaltě jsem byl naštvaný, je těžké to ustát. Ale s tím jsem do Sparty šel. Pokud jí jako trenér řeknete ne, tak nevím, co víc byste chtěl. Já tu nemu- sel být, pět trenérů Spartu odmítlo, nechtěli do toho jít. Taky bych si přál, aby mě oslovila ve chvíli, kdy ligu vede o pět bodů a má sezonu rozjetou na titul. Ale někdy musíte jít i do boje, který není příznivý. Musíte se snažit to zlomit.
Čekal jste, že to bude až takhle těžké?
Do Sparty jdete s tím, že to těžké bude. Každého tu zajímají hlavně výsledky. V rozjeté sezoně je to ještě složitější, ale já si nevybírám. Nelituju, i když výsledky nejsou takové, jaké jsme si představovali. Taky se pořád točíme kolem zranění, která se vždycky objeví v nevhodnou chvíli. Ne že bych z toho byl zdrcený – dokud máte jedenáct hráčů, tak se nemůžete vymlouvat. Ale proti Slavii, Brnu i v Jihlavě jsem měl připravenou sestavu a musel ji měnit tři hodiny před výkopem.
Ví se o vás, jak moc zápasy prožíváte. Snažíte se emoce krotit, když jste ve Spartě na očích?
Emoce se dostaví v každém zápase. Ale už jsem ve věku, kdy nechci žádné excesy. Křivdu samozřejmě nesnesu, byl bych špatný trenér, kdybych nebránil tým. Ale třeba na Sla- vii jsem radši běžel do tunelu, abych si tam trochu ulevil a nevypěnil na hřišti. To by ve Spartě nebylo důstojné. Jen neumím všechno přejít mávnutím ruky. I když jsem se o sobě taky už dočetl, že u lavičky jen stojím, že nedávám taktické pokyny...
Co to s vámi dělá?
Z toho jsem úplně frustrovaný. Jak někdo může vědět, jak předávám týmu pokyny? To mě uráží. Někdy to není odborné, spíš cílené – to ať se na mě nikdo nezlobí. Hráči i v Jihlavě věděli, co mají hrát, jenže udělali chybu, ze které padl gól. Já ale přece neřeknu Holkovi: Udělej chybu. Po zápase si vysvětlíme, co bylo špatně, ale ať je na lavičce kdokoli, takovou situaci neovlivní. Třeba teď v Lize mistrů, Real – Bayern. Copak Ancelotti mohl Vidalovi, který byl vyloučený, v té vteřině říct: Nefauluj? Vadí mi, když někdo znehodnotí moji práci tím, že řekne, že to je taktika jak před dvaceti lety.
Jak se uklidňujete, když vás něco takhle naštve? Ještě chováte holuby?
Ne, to už neplatí. Když se nepodaří zápas, jedu se projet autem, klidně i někam dál. Vyčistím si hlavu, po- přemýšlím. Dělal jsem to tak i před dvaceti lety. Věkem se trochu zklidňuju, ale úplně klidný nejsem. Prožívám každý zápas, ať jsem ve Spartě, nebo jinde. A často přemýšlím o tom, co hráčům řeknu. Mluvené slovo je vždycky nejdůležitější, dobře všechno vysvětlit. Tak to dělám léta a už to tak zůstane.
Co řeknete v kabině před Plzní?
Budu chtít hráče namotivovat. Je to klíčové utkání a mají po Jihlavě co napravovat. To, co jsme tam předvedli, se sice nedá odpustit nebo smazat, ale výkon by měl být diametrálně odlišný.
Vy jste v Plzni taky trénoval, před patnácti lety. A končil jste s pocitem křivdy, ne?
Proběhla tam určitá hra zezadu, někomu jsem se znelíbil, protože jsem měl na fotbal jiný názor. Ale jinak vzpomínám v dobrém: Plzeň tehdy vlastnil Zdeněk Nehoda, kamarád, se kterým jsem léta hrál, ten mě tam přivedl. Přišel jsem do neznámého regionu, takže jsem si chvíli zvykal, navíc jsem byl ještě na začátku kariéry. Ale té štace nelituju, mám tam z té doby pořád hodně kamarádů.
Co říkáte tomu, jaký Plzeň od té doby udělala progres?
Už tehdy to byl tradiční klub a měl za sebou úspěchy – vždyť hrál třeba Pohár UEFA proti Bayernu. Ale to, co dokázali v posledních letech, určitě stojí za povšimnutí. Mají výsledky, špičkový stadion, udělali spoustu práce. Dodali lize nový náboj.
A nedávno také změnili trenéra, tým vede Zdeněk Bečka. Ještě před pár týdny by asi nikoho nenapadlo, že půjdete proti sobě právě vy dva...
U něj je to ale něco jiného, v Plzni je dlouho, je to patriot. Vždyť já ho tam ještě trénoval! Už měl svůj věk, ale ještě nebyl přestárlý. Znám ho jako hráče, i jako trenéři jsme se občas potkali. Ale styl Plzně se moc nemění. Má k ruce asistenta Pavla Horvátha, hráči zůstávají stejní. Plzeň má svou tvář, hraje kombinačně dopředu, to se dá očekávat i teď.
Vy ji potřebujete porazit. Jak na to?
Nesmíme se bát. Budeme doma, musíme hrát zodpovědně, srdcem, každý hráč musí využít své přednosti. Sparta by se doma neměla bát nikoho.
Co bude po sezoně? S nikým se o tom nebavím, nechodím nahoru za vedením.