Rozhovor s Kristýnou Plíškovou
Proč si mě se ségrou pořád lidi pletou?
Pádný servis ven z kurtu. Náběh na síť. Volej. Aut... „Kráááávo!“vyčítá si vytáhlá dívka se světlými vlasy zapletenými do drdolu. Z fedcupového týmu ani po nedávném zemětřesení nezmizelo příjmení Plíšková, odvážný styl hry či smysl pro sebeironii. Jen místo vůdkyně Karolíny nastoupilo její dvojče, levačka Kristýna. Podobná postava, tón hlasu i slovník.
Pouze jednou na ni zatím před semifinále proti USA na Floridě někdo zavolal „Karolíno“. Provinil se lékař Vlastimil Voráček. Kristýna se diví, že si ji tolik lidí z branže stále plete se sestrou. Zároveň se s tím však smířila: „Třeba za třicet let se to změní.“
Tvrdila jste, že v Česku budete něco znamenat, až vás pozvou na Fed Cup. Takže mise splněna?
Uvidíme o víkendu. Záleží na výsledku. Forma je taková… Radši ji nebudu nazývat. Antuka není můj nejoblíbenější povrch, každý den si zvykám. Hlavně pohyb se lepší.
Vyzvídala jste u Karolíny, co vás čeká?
Rad jsem dostala hodně. Ptala jsem se, jak probíhají tréninky. Jak je to se společnými večeřemi a oblečením. Co si mám vzít na banket, lodičky a další kraviny.
Přála vám sestra štěstí?
Zatím ne! Jenom mi pořád opakovala: „To zvládneš!“Kdybychom hrály doma, asi by bylo hůř. Tlak by byl větší.
Připomněla vám, že Česko v sestavě s ní dosud vždy vyhrálo?
Ne. Ale já to samozřejmě vím.
Jak pro vás bylo důležité prosadit se do fedcupového družstva?
Všichni asi čekali, kdy se to stane. Kdybych se hodně snažila, mohla jsem se do něj protlačit jako čtvrtá nebo pátá hráčka, asi bych se trochu oťukala. Ale zase je lepší mít šanci nastoupit. Jsem ráda, že jsem v téhle pozici.
V čem je pro vás tahle příležitost zvláštní?
Lidi v Česku sledují Fed Cup víc než jakýkoliv jiný turnaj. Zatím jsem Česko nereprezentovala. Nevím, jestli na mě padne nervozita. V týmu jsem si zkusila akorát extraligu, za klub se mi hrálo dobře.
Karolína tvrdila, že ji týmové soutěže dlouho nelákaly. Co vy?
Já jsem to cítila podobně. Máte větší zodpovědnost. Ale když si zvyknete, lidi vás dokážou vyhecovat, což vám prospěje.
Jak na vás působí nálada ve výpravě?
Chvíli jsem se rozkoukávala. Všechny jsem znala, ale nikdy jsem s nimi netrávila delší dobu. Klape to parádně, nálada je fajn.
Je to velký rozdíl v porovnání s běžným putováním po turnajích?
Je. Obyčejně s sebou víc než dva lidi nevozím. Tady je na všechno určený jeden člověk. Nemusím se skoro o nic starat. Každý den se chodí na večeře, zatímco normálně si v hotelu většinou nechávám nosit jídlo do pokoje. Tady by mi to neprošlo.
Vraťme se k antuce. Co vám na ní sedí, a naopak vadí?
Líbí se mi, že mám víc času, abych se připravila na úder a mohla do toho jít. Zdejší povrch se od evrop- ské antuky dost liší. Docela to na něm letí, což mi zvlášť na servisu vyhovuje. Obecně mám na antuce největší potíže s pohybem. Letos by to snad mohlo být lepší než loni, kdy jsem na ní vyhrála snad dva zápasy.
Letos máte bilanci 10–8. Jak jste s ní zatím spokojená?
Výsledky jsou průměrné, vyrovnanější než dřív. Ani něco extra, ani katastrofa. Odpovídají zhruba padesátému místu na žebříčku. Vyhýbám se propadům. Ale dovedu si představit, že bych hrála líp. Snad v létě na trávě a na betonu zaberu.
Vnímáte taky nominaci do Fed Cupu jako potvrzení vašeho vzestupu v poslední době?
Asi jo. Od září jsem jen jednou na žebříčku o pár místa spadla. Jinak jdu pořád nahoru. V létě navíc neobhajuju skoro žádné body, takže mám šanci se ještě víc zlepšit.
Letos už jste porazila veteránku Vinciovou nebo hvězdičku Kasatkinovou. Proti světové pětce Cibulkové jste měla mečbol. Dokázala jste si, že můžete vyrovnaně soupeřit i s členkami Top 10?
Vždycky jsem věděla, že když se budu cítit dobře, moje hra je pro ostatní nebezpečná. Dominika mě svým stylem nemůže uzabíjet, takže záleží hodně na mně. Ale určitě je prima vědět, že od ní nedostanu dvakrát 2:6.
Kapitán Pála vás po nominaci chválil za pokroky. Cítíte je na sobě taky? V čem nejvíc?
Hodně mi pomohl trenér Martin Fassati. Věří mi. Máme systém práce. Zlepšila jsem se i v kondici, i když mám pořád obrovskou rezervu. Celkově se cítím klidnější. Zatím se nestalo, že bych prohrála čtyřikrát za sebou v prvním kole.
Karolína stále slýchá o tom, že by měla chodit víc do kolen…
... to já taky. Ale už jsem si zvykla.
Co všechno děláte, abyste i se svou vysokou postavou při úderech dokázala snížit těžiště?
Snažím se posílit stehna a zadek, aby mě podřep tolik nebolel. Jeden míč dám a další tři už dole nevydržím. Makám na kondici, jak se dá.
Jaké jsou teď vaše hlavní cíle?
Hrát dobře na grandslamech, kde se rozdává nejvíc bodů a peněz. Chci přidat pár větších výsledků, postoupit někde fakt daleko.
Platí vaše předsevzetí prorazit do konce roku do Top 20?
To jsem si v zimě nahlásila, no. Platí, ale bude těžké ho naplnit.
Pozorujete, že si vás lidé pletou se sestrou o něco méně, když jste sama slavnější?
Mám obavu, že si nás budou plést pořád. Nevím, co by se muselo stát. Leda bych si nechala udělat tetování na čelo. Rodina nás rozezná, ale kámoši úplně spolehlivě ne. Přitom nejsme tak stejné. Když vidím fotky, říkám si: „Jak může někdo ten rozdíl nevidět?“Třeba za třicet let si nás plést přestanou.
Ještě k víkendu. Toužíte nastoupit, nebo vás brzdí tréma?
Trému budeme mít všechny, ani jedna z nás ještě pořádně Fed Cup nehrála. Zahrála bych si ráda, ale nebudu to hrotit.
Přiletěly jste bez čtyř žebříčkově nejlepších hráček. Doma se od vás zas tak moc nečeká...
... což je dobře!
Vy jste optimistka?
Nebojím se propadáku. Američanky jsou trošku favoritky, ale my se je pokusíme překvapit.