Bilance krizové noci: mráz poničil švestky, jahody i chřest
Mrazy ohrožují úrodu ovoce. Podle jahodáře Milana Hanče to však není jen vina počasí.
Noci ze čtvrtka na pátek se tuzemští ovocnáři obzvlášť obávali. Meteorologové předpovídali mimořádně nízké teploty a podle spolumajitele jahodárny ve Vraňanech Milana Hanče se bohužel trefili. Hanč předběžně odhaduje, že mrazy poškodily 30 až 50 procent jahodníků na vraňanské farmě.
„Letošek je špatný v tom, že se nejedná o přízemní mráz, ale arktické proudění se silným větrem,“říká Hanč. Studený vítr se tak dostal pod fólie natažené přes jahodníky, které by rostliny za mírnějších povětrnostních podmínek byly schopny před jarními mrazy ochránit.
Podle pěstitelů studené teploty poškodily i výsadby meruněk, broskví, švestek, třešní, hrušní a částečně i vinice a chřest. Neměly by se naopak dotknout jabloní. Přesný rozsah škod bude znám až v následujících týdnech, neměly by však dosáhnout úrovně minulého roku, kdy dubnové mrazíky zničily pětinu úrody a škody dosáhly 400 milionů korun.
Podle Hanče však za škody nemůže jen samotné počasí. Jahodáři v poslední době museli reagovat na poptávku a přiklánět se k ranějším odrůdám, aby byli schopni dodat plody na trh co nejdříve. Zahraniční odrůdy však nejsou vůči mrazům tak odolné jako původní české. (brz)
Milan Hanč v pátek dopoledne obcházel jahodová pole ve Vraňanech na Mělnicku a obhlížel škody, které způsobily noční mrazy. Spolu s bratrem, manželkou a švagrovou provozuje největší rodinnou jahodovou farmu v Česku. Podle Hanče přicházely dubnové mrazy vždy, jahodám a ovoci celkově však tolik neškodily jako v posledních letech. Nově se totiž pěstitelé musí potýkat i s mimořádně teplými prvními měsíci roku, které mají v kombinaci s následným poklesem teplot pod nulu katastrofální dopad na úrodu.
Pěstitelé byli nervózní především z noci ze čtvrtka na pátek, kdy se očekávaly nejnižší teploty. Dokážete už říct, zda poškodily úrodu?
Vlna chladných nocí začala už v období Velikonoc, první teploty pod bodem mrazu přišly na Velikonoční pondělí a nějaké škody způsobily. Týkalo se to především pozemků, které nejsou vhodné k pěstování ovoce, tedy v různých mrazových údolích. Ze čtvrtka na pátek teplota při zemi padala až k minus sedmi stupňům, což je pro plodiny katastrofa. Mám zprávy z jižních Čech, Moravy a Vysočiny, kde teplota v porostu jahodníku byla minus pět stupňů déle než dvě hodiny. V takové situaci namrzají květy, které tak odumřou a už se nevyvíjejí. To je ztráta na produkci.
Takže teploty pod pět stupňů déle než dvě hodiny jsou hranicí, kterou jahody nevydrží?
Pokud je to ve fázi poupěte, tak i déle. Záleží však na mnoha okolnostech: na síle větru, tlaku... Obecně se říká, že do minus dvou stupňů po dvě hodiny dokážou květy vydržet, přesně to ale nelze nikdy říct. Pokud jsou v devět hodin večer minus dva stupně, tak je jasné, že jahody do rána nevydrží.
Dokážete už vyčíslit, o kolik úrody přijdete tady ve Vraňanech?
Asi od půlnoci jsme měli mráz. V tuto chvíli bych řekl, že škoda bude třicet až padesát procent. U ranějších odrůd bude poškozených třeba až 90 procent, u těch středních polovina a u pozdních deset procent. Nemůže za to tedy jenom počasí, závisí to i na odrůdách. Začínáme třeba pěstovat odrůdy, které nebyly vyšlechtěné v našich podmínkách. Jsou to odrůdy francouzské, americké, holandské a vůbec nejsou geneticky připravené na to, že je zasáhne mráz.
Proč je tedy pěstujete?
Musíme urychlovat úrodu, vyžaduje to trh. Všichni chtějí jahody už v květnu, řekněme maximálně do 20. června, a pak následuje velký úpadek. V červenci, kdy dozrávají pozdní odrůdy, už není sezona a přicházejí už jen asi dvě procenta zákazníků.
Čím si takové chování zákazníků vysvětluje?
Je za tím rychlost dnešního světa. Všichni mají všechno celoročně v řetězcích a český člověk ani netuší, zda se právě sklízejí jahody španělské, egyptské, nebo české.
Mění se klima v průběhu let? Jsou dubnové mrazy neobvyklé, nebo jde o každoroční záležitost?
Už jsme 10. dubna zažili minus deset stupňů a zmrzlo asi jen jedno procento poupat, což na celkovou produkci nemá vliv. Mrazy tedy byly vždy. Nové ale je, že počasí je strašně nevyrovnané. Březen byl snad nejteplejší za dvě stě let a prvního dubna jsme měli 30 stupňů. To je pro vegetaci velký problém. Rostliny ze zimy náhle skočily do léta, začaly se intenzivně vyvíjet. A po dvou týdnech náhle přišlo únorové počasí. Kvítky, které už jsou venku, chtějí teplo, a to rostlina nezvládá.
Nestěžujeme si tedy, že v dubnu mrzne, ale na výkyvy teplot. To platí pro celé ovocnářství. Hodně budou poškozené meruňky, švestky, předpokládám, že i třešně a višně.
Existují možnosti, jak s mrazy bojovat?
Jahodník se zakrývá netkanou textilií, aby se pod fólií vytvořilo mikroklima. Drží se tam pak vlhkost a je tam tepleji. To však funguje asi jen do minus pěti stupňů. Pak se používají třeba různé zavlažovací systémy, jahodníky se postřikují celou noc a v takovém případě se dá úroda zachránit, i když je minus devět. To je ale velmi nákladná záležitost a rostliny to i tak dost ničí. Pole navíc stojí úplně ve vodě, čeká se týden i čtrnáct dnů, než úplně vyschne. Sice je úroda zachráněná, nastávají ale další komplikace s výskytem houbových chorob. V Česku proto tento způsob téměř nikdo nepoužívá.
Předpokládám, že ani zakrytí jahodníků není levné.
Náklad na krytí hektaru vychází na 20 až 25 tisíc korun bez práce, s ní se lze dostat až ke 40 tisícům. Pokud se podaří úrodu zachránit, je to dobré, pořád je ale riziko, že to ani tak nevyjde, a tudíž je to zmařená investice.
Jaký dopad mají taková opatření na cenu jahod?
Odhadem bych řekl deset procent z konečné ceny vezme zakrývání, což je hodně.
A daří se vám náklady přenést do konečných cen?
Ne, nikdo z nás nedokáže diktovat cenu, tu udávají trhy. Ve světě cena jahod neustále padá a myslet si, že cenu navýším kvůli mrazům o deset procent, je nesmysl. To bychom u zákazníků neobhájili. Pro nás je jednodušší, když na globálním trhu stoupne cena jahod a my se s tím svezeme, i když zrovna nezakrýváme.
Kdo tedy určuje ceny?
Španělsko, Polsko a Německo, to jsou tři největší producenti jahod v Evropě, kteří určují evropské ceny. Existují tam různé odbytové organizace, které od pěstitelů jahody vykupují a pak se dohadují s obchodníky. Tam se určuje cena a my nemáme šanci ji ovlivnit.
Předností malých rodinných farem je to, že děláme lepší výběry, nabízíme kvalitu. Jahody u nás mohou být dražší, ale kvalitnější. Ručíme za to, že je to česká produkce a že v ní není tolik chemie jako v té dovážené. Garantujeme zákazníkovi, že si nás může zkontrolovat. V řetězcích totiž vůbec nevědí, jaké jahody zrovna koupili.
Nikdo z českých pěstitelů nedokáže určovat cenu jahod. Tu diktují trhy.
V této souvislosti se často zmiňují dovozy zahraničních jahod vydávaných za české. Jak velký problém to je?
To je opravdu velký problém a netýká se jen jahod, ale i dalšího ovoce a zeleniny. Především se to týká prodeje u silnic a pak také některých trhů, které si to neumějí ohlídat. V loňském roce jsme se však setkali i s řetězci, které deklarují polská jablka jako česká, a narazili jsme na to i na některých farmách. Panuje zde poptávka po domácím ovoci a zelenině, pěstitelů však ubývá, takže přibývá obchodníků, kteří si plody nakoupí a deklarují jako svoji produkci.
Existují odhady, kolik procent „českých“jahod není českých?
Za celý rok se sem doveze asi 80 procent celkové spotřeby českého trhu. Odhadujeme, že asi 20 tisíc tun jahod z Polska, Německa a Španělska se pak prodává jako české.