Tažení proti pivním „klubům“
Klubovny, které neevidují tržby, jsou podle hospodských nekalou konkurencí
Karel Ferschmann už 25 let ve své vsi provozuje hospodu. „Pokud v klubových hospodách nalévají i veřejnosti a každý týden tam zajíždí pivovarské auto, je to pro regulérní hospody nekalá konkurence. Nechápu, proč by pro ně měla platit jiná pravidla a proč by neměly evidovat tržby,“říká starosta Němčovic na Rokycansku, kde žijí necelé dvě stovky obyvatel.
Prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek s ním souhlasí. „Moje teta má hospodu v malé obci. Stačí, aby si na hřišti otevřeli klubovnu, a ona může zavřít. Pokud spolek provozuje hostinskou činnost, měl by podléhat stejným pravidlům,“vysvětluje.
Argument, že při dodržování všech podnikatelských povinností hospody jako centra společenského života z vesnic zmizí úplně, před hospodskými neobstojí. „Ať tedy hospodu podpoří obec,“namítá Ferschmann, jemuž elektronická evidence tržeb (EET) problém nedělá. Zakoupil za šest tisíc korun tablet, internet má zadarmo a ve vsi mají obecní wi-fi.
Pití piva není veřejně prospěšné
Poslední dobou se zejména v malých obcích, kde je obtížné udržet restauraci, rozmohly klubové hospody. Provozuje je některý místní spolek coby vedlejší činnost a kterýkoliv kolemjdoucí se může stát členem. K zakoupení občerstvení stačí podpis do sešitu.
Pokud tato vedlejší činnost nepřesáhne tržbami ročně 175 tisíc korun, nebo pět procent veškerých příjmů, nemusí se takový spolek zapojit do elektronické evidence tržeb.
Aby byl spolek vyňat z povinnosti evidovat tržby, měla by být taková zisková činnost příležitostná. Pokud tedy pořádá ples na začátku a na konci sezony nebo prodává občerstvení dvakrát ročně na hasičské soutěži, EET se vyhnout může. Prodej klobás a piva při pravidelných zápasech na obecním fotbalovém hřišti se však bude obhajovat obtížně.
Většina spolků má skutečně základ v nějaké zájmové činnosti – ať už jsou to hasiči, myslivci, šipkaři či ochotníci – nicméně pokud občerstvení prodávají pravidelně a pro širokou veřejnost, s původním posláním spolku už to nemá nic společného. Je přitom jedno, jestli je to záležitost zisková, nebo jestli provoz takového zařízení skončí na nule.
„Klub musí mít charakter neziskové, veřejně prospěšné činnosti. Pití piva to být nemá,“myslí si Jiří Fojtík, ředitel sekce metodiky a výkonu daní z Generálního finančního ředitelství.
Tradice pomůže
Finanční správa se proto při kontrolách chystá posuzovat, jestli nejde jen o maskování podnikatelské činnosti. „Pokud mají vystavené ceníky, pivo se prodává za tržní cenu, podnik má pravidelnou otvírací dobu a služby může využívat i veřejnost, není se o čem bavit,“prohlašuje Fojtík.
Přihlížet bude finanční ředitelství například i k tomu, jestli má spolek delší tradici a nevznikl v nedávné době čistě účelově.
Zřejmě nejznámějším klubem je „Klub labužnických pohodářů“, který spravuje Dagmar Krylová. Ta dlouho točila pivo pro šachisty v klubu ve Vrbce u Ledče nad Sázavou a dnes ochotně radí dalším zájemcům o založení spolku, jak na to. „Už takhle máme spolek šipkařů, kolařů, nově se na mě obrátili ochotníci,“uvedla již dříve Krylová.
V Česku je přibližně 140 tisíc různých spolků. Zpravidla žijí z členských příspěvků, darů nebo z dotací od obce či kraje. Ze zákona mohou vedle hlavní zájmové činnosti provozovat i vedlejší ziskové činnosti. Ty svým charakterem mají jejich hlavní poslání podporovat, anebo mají vyplývat z hospodárného využívání jejich majetku. Výdělek musí být celý investován do činnosti spolku.
Finanční správa v současné době jedná o navýšení hranice tržeb ze 175 tisíc a o tom, že do ní nebude započítávat příjmy z podnikání, které spolek obdrží na bankovní účet.