Srdci neporučíš
Víc fotbalových titulů vyhrál Jan Rezek se Spartou, ale zítra přeje Plzni. Proč asi?
KJan Palička fotbalový reportér MF DNES
dyž vyrůstal v Březně u Chomutova, fandil Slavii. Jako táta.
Když mu bylo třiadvacet, získal první titul. Se Spartou.
Aby těch fotbalových křižovatek nebylo málo, nejlepší roky prožil v Plzni. Komu přeje Jan Rezek teď? „Srdci neporučíš, a to moje je plzeňské,“říká bývalý reprezentační útočník, který kariéru dohrává v Příbrami.
Rezkovi táhne na pětatřicet a dost možná po sezoně skončí. Než se rozhodne, co bude dál, může si docela v klidu vychutnat, jak se jeho bývalé kluby přetahují o nadvládu. Baví vás souboje Sparta versus Plzeň? Další vypukne zítra. Osobně to beru dost prestižně, protože jsem byl u toho, když vznikala ostrá rivalita.
Stál jste na plzeňské straně.
A pořád stojím. Mám na Plzeň nádherné vzpomínky, přilnul jsem k Viktorce. Ke Spartě ne? Pomohl jste ke dvěma titulům, v roce 2007 jste pod trenérem Bílkem dokonce slavil double. To se člověku samozřejmě vryje do těla. Fantastická sezona, která zprvu vypadala rozháraně. Trenér Bílek přišel až po pátém kole, všechno dával do kupy a najednou jsme jeli na vlně. Byl to zážitek. Řepka, Horváth, Došek, Kulič... Co jméno, to persona.
No vidíte.
Pamatuju si parádní oslavu titulu na parníku. Jen Pavel Horváth fňukal, protože sezonu dohrával se zlomenou čelistí a musel na operaci. Já si mezitím uvědomil, že pro mě Sparta není dělaná. Domov jsem tam nenašel ani na druhý pokus. Nenastupoval jsem pravidelně, a když jsem hrál, svazoval mě obrovský tlak. Tím je Sparta specifická. Ani fanoušci si mě nijak zvlášť neoblíbili. V Plzni jste přece taky byl pod tlakem. Jasně, ale v rodinné atmosféře a v partě, kterou jsme si hýčkali, jsem tlak vnímal úplně jinak. Sparta kupuje osobnosti, velká jména a v kabině je to cítit. Všichni chtějí být top, chtějí hrát první housle a chtějí hrát pořád. To je přece ve velkých klubech normální, ne? Možná jsem na to neměl. I proto jsem to pravděpodobně nedotáhl dál. Nebojím se přiznat, že mi víc vyhovuje jiná atmosféra. Uvolněná? O plzeňských jízdách se vyprávějí legendy. Blbli jsme hodně, dokázali jsme vítězství oslavit, ale mělo to mantinely. Důvod, proč jsme vyhrávali, byla parta, která fungovala a nezáviděla si. Tým měl správnou chemii, kterou jsem nikde jinde nezažil. Na hřišti ani v civilu. Smečka vlků, jak se onehdy vyjádřil plzeňský šéf Šádek? Narodili jsme se z nuly. Klub, který se skoro každý rok musel bát o sestup, hrál najednou o titul. S hráči, kteří byli odložení a nechtění. Přezdívalo se nám sparťanské béčko. Jenže my jsme si byli jistí, že sílu máme. Byl to mix, který dokonale fungoval. Samozřejmě včetně trenéra Vrby, který tomu dal řád. Každý z nás věděl, jakou má v mužstvu roli. Horvi nemohl sprintovat stovky po lajně a my nedokázali rozdávat milimetrové balony přes půl hřiště. Horváth už dávno nehraje a dřívější rodinná atmosféra už Plzeň taky opustila. To je logické, časy se mění. Čím víc úspěchů, tím větší nároky. Ale pořád si myslím, že Plzeň se nesnaží z fotbalu dělat vědu. Pan Šádek to má pod kontrolou, chce hrát fotbal pro úspěch, pro lidi a atraktivně. Zatímco Sparta potřebuje pět šest velkých šéfů a mně z dálky připadá, že vlastně neví, kam chce jít. To málokomu, ale také Plzeň přece zbytečně často mění trenéry. Neříkám, že je to správně, ale Plzeň získává tituly. Zato Sparta nemá nic. Na podzim zkusila mladého trenéra Holoubka, který neměl špatný start, jenže při první menší krizi byl fuč. Chápu, že jsou sparťani frustrovaní, tituly jim utíkají a oni ztrácejí trpělivost. Vy byste trpělivost měl? Ani trenér Vrba to s námi neměl snadné. Úspěchy nepřišly hned, tým se tvořil, zlepšoval, sehrával. Ale uznávám, že Sparta má historicky jiné parametry. Může si dovolit tvořit a obětovat třeba jednu sezonu? Na to musí odpovědět majitel (Daniel Křetínský), který do klubu sype obrovské peníze. Ve Slavii to zkoušejí. Na druhý pokus trefili správného trenéra, pan Šilhavý se vyprdnul na to, kdo kolik stál, kdo měl jaké zásluhy, drahého útočníka Van Kessela šoupnul mezi náhradníky a sedlo si to. Záleží na maličkostech, aby mužstvo chytlo chemii. Vzdáleně mi to připomíná Plzeň před pár lety.
Dohání vás nostalgie?
Upřímně? Jsem strašně vděčný, že jsem u plzeňské pohádky mohl být. Když je člověk mladý, sní o tom, jak se Spartou vyhrává tituly, jak hraje Ligu mistrů. Jenže srdci neporučíte. Po všem, co jsem s fotbalem zažil, je pro mě jedničkou Plzeň.