Sobotní zápisník z Malé Strany
Zemanův rival slaví svůj první triumf: příští Ovčáček možná bude nosit sukni a ještě navíc by to mohla být zrzka. Prezidentský kandidát Jiří Drahoš ulovil známou tvář z České televize, mluvčí mu jde dělat Lenka Pastorčáková, dosud reportérka pořadu 168 hodin.
Je-li někdo už patnáct let poslancem, jeden by naivně čekal, že se tam naučí alespoň základní parlamentní terminologii. Starý mazák Václav Votava, nota bene šéf rozpočtového výboru, byv dotázán, jak se ČSSD postaví k návrhu na zdanění korunových dluhopisů, odpověděl:
„Budeme souhlasit pro přijetí.“Tak za trest ještě patnáct! Nikdo na světě vám nemůže dát tolik
zimních stadionů, kolik vám jich slíbí Andrej Babiš. Předloni slíbil jeden Martině Sáblíkové, teď zase brněnské Kometě. Kdo ale nejste chorobný optimista, brusle si zatím raději nekupujte.
Ministryně Michaela Marksová má štěstí na vtipnou tajemnici. Marie Richterová, která dříve dělala pobočnici i Petře Buzkové, komentovala senátní jednání
o otcovské dovolené slovy: „Přehlídka dojmologie, festival upoceného humoru,
osmdesát dětských psychologů s letitou praxí v oboru. A vůně moči si rozhodně užiješ mnohonásobně víc v Senátu než na týdenní otcovské dovolené.“
Sběratelé volebních relikvií už větří blížící se žně. ODS tento týden představila své daňové pravítko, což je takový mladší bratříček proslulého daňového kolečka někdejšího ekonomického experta strany Vlastimila Tlustého. Pravítko se po volbách právem zařadí nejen ke kolečku, ale také k Luxovým semínkům řeřichy, koblihám Andreje Babiše, uschlé růži ČSSD, lázeňským oplatkám Miroslava Kalouska, plechovce čtyřkoaličního piva, mýdlu Unie svobody či komunistické třešňovici. A jsou i jiné politické pomníčky. V knihovničce v sídle redakce MF DNES, kam se odkládají nepotřebné knihy k rozebrání, se objevil tlustospis ve dvou svazcích a na křídovém papíře s názvem Léčivé rostliny Turkmenistánu I a II. Autorem je Gurbanguly Mjalikgulyjevič Berdymuchamedov, což je jednak bývalý zubař, dnes ale dost autokratický prezident Turkmenistánu, který má mimochodem v Ašchabadu dvacetimetrovou zlatou sochu. Předmluvu k jeho svěžímu dílku o bylinkách napsal Přemysl Sobotka, v té době první místopředseda Senátu (tedy českého, ne turkmenského). Píše v ní něco v tom smyslu, že se Česko konečně dočkalo a jak díky knize Češi nasáknou kulturní dědictví turkmenského národa. Zdravíme srandistu Přemysla Sobotku do Liberce s politováním, že už odešel z vrcholné politiky, protože s jeho jmenovcem zdaleka taková legrace není.