Tomáš Klus vsadil na autentickou náladu

Je známo, že Tomáš Klus je nejlepší tváří v tvář spíše komornímu publiku, protože kontakt s fanoušky pod pódiem zvládá na výbornou. To bylo ostatně vidět i na podzimním Recyklus Tour. Když seskočil mezi lidi, tak bouřilo i Forum Karlín, kde měl Klus jinak občas problém ovládnout celý prostor.

Část z toho kouzla se dostala i na písničkářovu první koncertní desku nazvanou Ži(v)je. Například se povedlo docela dobře vyvážit zvuk kapely a publika, takže takzvaný živák skutečně zní jako živák. Což je věc, která se v honbě za dokonalým zvukem často pomíjí. Ale Klus a jeho tým si na tomhle zjevně dali záležet, takže celá nahrávka místy působí trochu jako stand-up komedie, protože průvodní slovo je vtipné a lidé se mu rádi a upřímně smějí. A nadšené publikum je slyšet i uprostřed písniček. Inu, jako na koncertě.

Recyklace pokračuje

Ke kladům desky, jež vznikla ze záznamu několika zastávek zmíněného Tour, patří i pojetí šňůry, na níž část písní vybrali sami fanoušci. Takže z těch téměř dvou hodin na dvou deskách je co poslouchat.

Vedle výběru srdcovek Kluse a jeho Cílové skupiny tu zazní pecky jako Marie, Chybíš mi nebo Do nebe. Poslední zmíněná je oproti původní studiové verzi obohacená o chytlavou elektrickou kytaru. Další z věcí, které jsou zábavné na koncertních záznamech, tedy nová aranže starých fláků.

Fajn je, že na desce se tolik neagituje, jako jsme toho byli svědky na koncertu. V myšlence recyklace ovšem pokračuje hezky vypravený přebal alba.