Jak bude na „čáry“. Počasí s omluvou
Vpondělí bylo mezi Prahou a Polabím krásně. Ráno sice chladné, ale slunce svítilo, hřálo a volalo včely do práce. Jak den šel, otevřely se květy jabloní a stromy obklopilo bzučení užitečného hmyzu. Houfy dělnic putovaly z květu na květ dlouho do večera. Měli jsme u nás – snad – štěstí a mrazy z minulého týdne jabloním neuškodily tolik jako v jiných částech země.
Před západem slunce jsem potkal souseda, chodil obtěžkán plnými konvemi po palouku a zaléval stromky. „Netahej se s tím, ráno začne pršet a bude lejt dva dny v kuse,“volal jsem na něj. K podpoře svých slov vytáhl jsem telefon a spustil aplikaci předpovídající počasí. Od úterních šesti ráno hlásila vytrvalý déšť. Sice pěknou sprchu pro záhony, trávu a stromy, ale to vlhko a chladno, to je pro rozkvétající ovocné dřeviny špatné, v takovém počasí se včely do práce nehrnou.
Jenže včera ráno nebylo po dešti památky ani na obloze, ani v předpovědní aplikaci. Ukázalo se i slunce. Meteorologické počítače, které neustále vyhodnocují nová a nová data, posunuly začátek deště pro naši oblast až na včerejší večer. A předpovídaly deštivou středu, studený čtvrtek a znovu mokrý pátek. V době, kdy vznikaly tyto řádky, však nebylo jasné, zda skutečně kápne. Pro mne s tím přišlo poučení, jakási soukromá pranostika: „Nikdy nekecej sousedovi do zalévání.“
Při pondělním setkání se mě soused také zeptal: „A jak má bejt na ,čáry‘?“„Nebude pršet, ale žádnej pařák,“pravil jsem rezolutně. Ještě v tu chvíli se zdálo, že v den pálení čarodějnic – tedy v neděli 30. dubna – to nebude nic moc. Žádná katastrofa, nějakých třináct stupňů, ale mohlo by to být lepší. Včera ráno už byla předpověď optimističtější: na poslední aprílovou neděli slibovala nebe bez mráčku. Po chladném ránu má přijít teplé odpoledne, a než vzplane první hranice, bude ve stínu na teploměru solidních sedmnáct. Až se duben přehoupne v květen, přijde májové počasí a teploučko. Jenomže to je kdyby.
Dlouhé tropy v Malaze
Jakákoli předpověď na více než několik hodin dopředu se může zvrtnout. Plyne to už ze samotné definice: „Počasí je okamžitý stav ovzduší v určitém místě.“A okamžitý stav se prostě těžko přesně předpovídá. Takže ač byl včera výhled na počasí o čarodějnicích pěkný, může se stát, že místo do plamenů šlehajících k obloze budeme hledět do provazců deště a jako filmový pan Komárek konstatovat: „Chčije a chčije.“
Vůbec je zajímavé, jak jsou lidé na počasí citliví. A na jaře obzvlášť. Když je hnusně, máte pocit, že je všechno špatně, že se vám věci nedaří, a vůbec všechno stojí za starou belu. Ve sluncem zalitém dni je naopak všechno snazší.
Počasí není jen častý námět hovoru, lidi zkrátka zajímá, jak bude. A to do detailů, jak ukázaly reakce pozorných čtenářů našeho listu. Stala se nám totiž v uplynulých dnech opakovaně nepříjemnost, když v MF DNES vyšly chybné údaje u předpovědi teploty moře a vzduchu v letoviscích. Souhrou technického nedopatření a dalších okolností jsme čtenáře například informovali, že moře u Kypru má 26 stupňů Celsia, ale ono přitom bylo o osm stupňů studenější. Nemluvě o Malaze, kde nám šotek vyhnal teplotu vzduchu na 34 stupňů. Tímto se všem čtenářům v čele s panem Jandou z Karlových Varů, který nás jako první na nesrovnalosti v údajích upozornil, omlouvám. Děkuji za upozornění a slibuji, že se vynasnažíme, aby v našich novinách – nejen v předpovědi počasí – nevycházely nepřesnosti.