Moje další motivace
Loni si na začátku sezony na Kypru zlomil ruku a zažil snad nejhektičtější rok v životě. I přes nepříjemné zranění získal dvě stříbra na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě a na olympijských hrách v Riu.
Letos chce víc odpočívat, věnovat se rodině. Ale touha vítězit bikera Jaroslava Kulhavého stále neopustila.
Bude pro vás poolympijská sezona trochu oddechovější?
Určitě. Chci si odpočinout, zrelaxovat. Menší závody mimo Světový pohár a mistrovství světa pojmu volněji. Potřebuju dobít baterky na další tři roky.
Na horských kolech už jste vyhrál, co jste mohl. Kde berete motivaci do další dřiny?
Mám teď asi trochu jinou motivaci, než když jsem s kolem začínal. Tehdy to bylo postaveno jen na vítězstvích, což se trochu mění.
Mění? Copak už vás nebaví vítězit?
Baví. (usměje se) Hlavně mě ale baví pohybovat se v našem sportu. Mám v něm spoustu kamarádů a miluju ten životní styl. Větší motivací teď pro mě je udržet se na nejvyšší úrovni, abych to mohl dál zažívat.
Přestěhoval jste se z Ústí nad Orlicí do Beskyd. I nové prostředí vám pomáhá od stereotypu?
Samozřejmě. Závodím už dvacet let, není jednoduché dělat každou sezonu to stejné. Pro mě je teď důležité bavit se sportem a objevovat nové věci nejenom závodit a sbírat medaile. Už jsem si všechno dokázal. Jestli si domů přivezu další medaili nebo další titul… Jasně, potvrdím si, že na to mám, ale to je tak vše. Potřebuju i jiné výzvy, ne jen do padesáti sbírat vítězství. To by mě nebavilo.
I proto jste letos změnil zimní přípravu?
Jasně, potřeboval jsem, aby byla zajímavější a zábavnější. Začal jsem hodně jezdit na běžkách, chodit na skialpech na Lysou horu. Rád bych se jednou podíval i do větších hor. Výkonnostně to zatím dávám, ale z kopce to není úplně ono, patnáct let jsem na lyžích nestál a byl jsem trochu jak Anděl na horách. (směje se) Musím se dostat do stadia, abych nebyl sám sobě nebezpečný.
Vypadáte, že už se zase těšíte, až začne sezona.
Těším, už vyhlížím Světový pohár v Novém Městě, kde se všechno rozjede.
Bude to další sezona dvou mužů – vás a olympijského vítěze Nina Schurtera?
To uvidíme. Z jeho pohledu už to musí být trapné, jak pořád vyhrává. A z mého vlastně taky, že jsem pořád druhý. Velkou motivací je pro mě i to, abych ho zase porazil. Byla by to dobrá změna i pro lidi.
Světový pohár začíná za měsíc v Novém Městě na Moravě. Vy máte v plánu startovat i v nové disciplíně short track, která celý program zahájí. Proč?
Horská kola by si podle mě zasloužila další disciplínu. Když přijedeme na olympiádu, máme pouze jednu šanci na medaili, což je v porovnání třeba s biatlonem úplné nic. Přitom náš sport na to má kapacitu dost kvalitních závodníků, atraktivitu i diváckou sledovanost.
Proč podle vás může zrovna short track fanoušky tolik zaujmout?
Je to rychlejší závod, trochu sprint na dvacet až třicet minut. Vepředu jede třeba patnáct lidí, neustále se to přesévá mezi sebou, fanoušky to bude bavit.
A objeví se nové hvězdy.
Ano, nebude to jen o Schurterovi, mně a Julienu Absalonovi. Náš sport potřebuje nová jména. Když se deset let bavíte o tom, jestli vyhrajeme my tři, je to nuda. Lidé chtějí show a short track ji může nabídnout.
Co další disciplíny, které by diváky mohly bavit?
Třeba etapový závod Cape Epic v Jihoafrické republice je obrovský fenomén. Jezdí se ve dvojicích, ale v jednotlivcích by to možná bylo ještě zajímavější, maratony mají budoucnost. Vždyť na Tour de France jsou pětihodinové etapy, lidé sedí u televize a dívají se. Nejsem zastáncem názoru, že je nutné všechno zkracovat. Cyklistika vychází z vytrvalosti a tak by to mělo zůstat.
Je na vás vidět, jak moc máte horská kola rád. Svůj silniční sen už jste tedy definitivně vzdal?
Přestup na silnici už z toho nebude. Ale pořád bych se nevyhýbal nějakému závodu World Tour. Loni byla olympijská sezona, řešili jsme smlouvu, nebyl na to čas. Teď už smlouvu mám, ale letos si chci odpočinout. Určitě se o tom pobavíme a uvidíme, jestli je můj tým schopný něco vymyslet a spojit se třeba s nějakým silničním týmem. Možná příští rok... Mám to v hlavě.
Na kolech Specialized jezdí i stáj Bora s Leopoldem Königem, Janem Bártou nebo Peterem Saganem. Tam by ta šance asi byla největší, ne?
Nikdo mě ale zatím nekontaktoval. Teď jsem sice dostal pozvánku na bývalý závod Kolem Trentina, ale neřešili jsme to, protože to bylo od týmu, který nejezdil na kolech Specialized. Bylo by komplikované se tam dostat.
Touha jednou si to zkusit ve vás ale pořád je.
Je. Sice nevím, jaká je šance, že by mě nějaký tým mohl na závod vzít, ale než s kolem skončím, určitě se o to pokusím. Bude to má iniciativa, ale nikdo na mě nečeká. Není to tak, jako když s námi Sagan jel na bikách. Ale kdyby zase chtěl, možná bychom toho mohli využít a nějak to spojit a obrátit.
Potřebuju i jiné výzvy. Ne jen do padesáti sbírat vítězství. Jaroslav Kulhavý český biker
Je pro vás motivací i bývalý biker Ondřej Cink, který po přestupu jezdí skvěle hned ve své první sezoně na silnici?
Všeobecně se ví, že bikeři nemají horší výkonnost než silničáři. Jasně, silniční cyklistika je královská disciplína, ale bikeři nejsou o třídu horší. Ondra to dokázal, když se z perfektního bikera přes noc stal perfektním silničářem v kopcích. I z toho pramení moje motivace vyzkoušet si jednou nějaký velký závod. Je to asi jediné, co mi v cyklistice chybí, co bych si chtěl vyzkoušet a co mám v hlavě.