Eden. To byla obří horská dráha i černošská vesnice
Na místě fotbalového stadionu Slavie stával lunapark, který ve své době lákal Pražany podobně jako dnešní sportovní stánek. K jeho konci přispěla válka, hospodářská krize a pražská galerka.
AFRIČTÍ DOMORODCI SE STALI ATRAKCÍ. POTKAT TEHDY V PRAZE ČLOVĚKA ČERNÉ PLETI BYLO TÉMĚŘ NEMOŽNÉ.
Dnes je Eden hojně navštěvovaným místem metropole, ať už kvůli tamnímu obchodnímu domu či stadionu Slavie, který pojme až 20 617 diváků. Leckoho možná překvapí, že jinak tomu nebylo ani za první republiky.
Mezi roky 1922 a 1946 tu totiž byl již takřka zapomenutý lunapark, proti kterému dnešní atrakce na pražském Výstavišti připomínají spíše vesnickou pouť. Pro srovnání, dnešní oblíbená holešovická horská dráha měří 440 metrů. O vozících plných adrenalinu chtivých návštěvníků v edenském lunaparku se uvádí, že zdolávaly dráhu dlouhou tři až pět kilometrů. Názory se podle zdroje liší.
Přesné údaje o délce dráhy se totiž nedochovaly a někteří lidé, kteří se zajímají o pražskou historii, poukazují na to, že soudě podle fotografií byla zřejmě kratší. Ostatně nejdelší dráha na světě se dnes nachází v japonském městě Nagashima a má jen asi dva a půl kilometru. I tak je ale z dobových fotografií zřejmé, že o krátkou jízdu rozhodně nešlo.
Kromě snímků a dochovaných vzpomínek pamětníků si dnes mohou lidé udělat lepší představu o tom, jak jízda na horské dráze vypadala, ale i o podobě dalších atrakcí v Edenu, třeba zhlédnutím filmu Muži v offsidu z roku 1931 na motivy knihy Karla Poláčka. Část filmu se totiž odehrává právě v lunaparku Eden.
Ač byla gigantická dráha jeho největším lákadlem, rozhodně nebyla jediným. Obrovský zábavní park se pyšnil vodním toboganem, lagunami pro vyjížďky na loďkách, které vznikly na místě původních přírodních rybníků, začarovaným zámkem a dalšími klasickými pouťovými atrakcemi, jako byly střelnice a kolotoče. Návštěvníci se mohli nechat svést na Zeppelinově kolotoči v kajutách připomínajících vzducholodě či se projet na cyklodromu s názvem Čertovo kolo. Populární byl i jistý Ital Zachini, kterého do výšky vystřelovalo obří dělo.
PŘEDVÁDIVÍ ČERNOŠI Z HABEŠE
Některá návštěvnická lákadla však již z dnešního pohledu působí poněkud zvláštním dojmem. Jedním takovým byli černoši z Habeše, kteří v areálu lunaparku postavili napodobeninu své vesnice a za úplatu se předváděli Pražanům, kteří je se zájmem pozorovali. „Domorodci ve vesnici ukazovali tance či vystupovali se zvířaty. Stali se ohromnou atrakcí, neboť potkat tehdy v Praze člověka černé pleti bylo téměř nemožné,“říká Michal Ezechel, kronikář Prahy 10. Pro ty, které tradiční pouťové veselení omrzelo, bylo v lunaparku několik stánků, celá řada restaurací, promenády, velká terasovitá kavárna či třeba kryté taneční parkety.
Největší tančírnou v Edenu bylo Koloseum, ke kterému se přicházelo širokou alejí lemovanou stromy a ve kterém se kromě tanečních událostí konaly karnevaly a tomboly.
INSPIRACI NAŠLA PRAHA VE VÍDNI
Vršovický lunapark měl být pražskou obdobou vídeňského zábavního parku Prater, podle nějž byl i vystavěn. A v dobách své největší slávy mu mohl atrakcemi i oblibou mezi návštěvníky skutečně konkurovat. „Z dobových fotografií lze pozorovat, že jej navštěvovalo opravdu velké množství lidí,“říká Ezechel.
Do parku se vcházelo velkou branou s masivní trojúhelníkovou špicí a v tamních pokladnách zaplatili Pražané za celodenní návštěvu areálu korunu a dvacet haléřů. Pro představu, tato částka v té době odpovídala přibližně ceně dvou až tří piv, podle typu hospody nebo restaurace. A třeba takový četník nastupoval koncem dvacátých let do služby za měsíční gáži čítající šest set korun.
Nad budoucností parku se postupně začalo smrákat. Často se uvádí, že jedním z důvodů byly nouzové kolonie jako Slatiny, které v jeho okolí začaly vznikat a ve kterých se zabydlela řada obyvatel špatné pověsti. „Tím pádem i v Edenu koncentrace lidí z galerky značně přesahovala pražský průměr. Lidi to na tuhle stranu Prahy prostě netáhlo, takže velkorysý zábavní park začal upadat už ve třicátých letech,“napsal o Edenu Petr Ryska, autor projektu Praha Neznámá.
To společně s dopady velké hospodářské krize vedlo k tomu, že v roce 1935 byla většina atrakcí stržena. Za války neslavný osud lunaparku podtrhl i zákaz zábavy a tance v dobách německých porážek. V roce 1946 hygienik hlavního města nařídil areál uzavřít. Vršovice tím přišly o lunapark, který mohl jednu dobu konkurovat i svému vídeňskému předobrazu, jenž dodnes patří mezi nejnavštěvovanější zábavní parky v Evropě.