Olympionika zbili k nepoznání. Deset na jednoho
Zlomená lícní kost, očnicový oblouk a dvě žebra. Tak dopadl 65letý ironmanský závodník Miroslav Vraštil po přepadení v jihoafrickém městě Port Elizabeth. Přesto mu nepřišlo na mysl, že by se vrátil domů.
„Byl to pro mě šok, ale lidé jsou tu jinak skvělí a srdeční. Bez ohledu na barvu kůže se mi na ulicích omlouvají za to, co mě potkalo,“líčí bývalý olympionik ve veslování.
Vraštil přijel dotři čtvrtě milionového Port Elizabeth na konci února, abys ev ideálních klimatických podmínkách připravil na zdejší ironmanský závod. Byl to pro něj návrat na místo, kde přesně před deseti lety poprvé okusil tuto nejtvrdší formu triatlonu, která se skládá z necelých čtyř kilometrů plavání, 180 kilometrů na kole a běžeckého maratonu.
Letos skončil ve své věkové kategorii druhý a rozhodl se protáhnout pobyt o další dva měsíce, vyhovovalo mu totiž přátelské prostředí, teplo a slunce. Chtěl se připravit na další závod v australském Cairns, jenže od minulého úterý musí řešit závažnější problém. Při návratu z cyklistického tréninku po trati, na níž se jezdí i samotný ironmanský závod, se před ním zjevila zhruba desetičlenná skupinka.
Když se k nim přiblížil, vytvořili mezi sebou uličku a v momentě, kdy je míjel, mu z obou stran kopli do kola. „I tak jsem se dokázal udržet a jel dál, ale spadl mi řetěz. Odrážel jsem se tedy nohou jako na koloběžce, protože jsem slyšel, jak za mou běží. Když jsem se otočil přes levé rameno, zahlédl jsem, že jeden je docela blízko a v tu chvíli už jsem nebyl,“líčí Vraštil.
Je přesvědčený, a zranění tomu nasvědčují, že upadl do bezvědomí po úderu tyčí nebo baseballovou pálkou. Když se probral, stáli u něj místní lidé a snažili se mu pomoct.
Zbyly jen klíče od bytu
„Jenže jsem v první okamžik vůbec nevěděl, kde jsem ani jak se jmenuju. Postupně jsem si vzpomněl, že bych měl mít u sebe papírek se svým jménem a adresou ubytování, pas a telefon. O všechno včetně malé hotovosti jsem ale přišel, zbyly mi jen klíče od bytu,“popisuje.
Vyšetření v nemocnici ukázalo zlomeniny kostí v obličeji, ramena a dvou žeber. „Tvář mám vpáčenou o pět milimetrů, takže až mi to splaskne, budu asi vypadat trochu jinak. Nabízeli mi, jestli nechci jít na operaci, ale v mém věku už je mi jedno, jak budu vypadat,“přiznal závodník z Olomouce. Víc ho však trápilo, že ztratil pocit bezpečí.
„Lidí jsem se najednou bál, ale pomohlo mi, když mi říkali, jak je mrzí, co mě potkalo. Samozřejmě až pojedu poprvé na kole, budu podělanej, ale musím to překonat,“říká člověk, na kterého označení ironman skutečně sedí.