Jménem bezpečí: cizí ruce ve vašem kufru

Bohumila Špačka, editora MF DNES

Ponížení a pošpinění může mít různé podoby. Teď bude vypadat i jako popruh s emblémem Letiště Praha. Od května tam totiž zavádějí novinku – namátkové kontroly zavazadel. Dosud museli mít podezření, že v kufru je něco nebezpečného, aby ho mohli otevřít. Nyní si ho zkrátka náhodně vyberou. Ententýky, dva špalíky... tenhle!

Pak si ho odemknou paklíčem. Když se jim to nepodaří, zámek vám přestřihnou nebo kufr vypáčí. Podívají se, zda tam náhodou nemáte dynamit, a protože vypáčený zámek už zamknout nejde, stáhnou zavazadlo zmíněnými firemními popruhy.

Až na ty popruhy se způsoby „násilného vniknutí“nijak neliší od metod obyčejných nádražních zlodějů. Jenže to není to jediné, co mají letištní kontroly se zločinci společného.

Lidé, kterým někdo vyloupil byt, to dobře znají. Shodují se, že nejhorší a psychicky nejnáročnější na celé loupeži není ztráta těch cenností, které si zloději odnesli. Nejhorší je pocit, že se někdo úplně cizí potloukal po vašem domově. Místě, na které spoléháte. Kde chcete mít bezpečí a soukromí. Kde říkáte a děláte ty nejintimnější věci. Kde chcete večer v klidu zavřít oči a usnout, obklopeni útulnou domácí jistotou. Která je jen vaše a vašich blízkých.

Po loupeži tohle všechno zmizí. Oběti popisují, že ještě dlouhé měsíce po události měly pocit nejistoty. A hlavně všudypřítomné nečistoty – vždyť se jim v těch nejsoukromějších věcech přehraboval nějaký hrozný chlap!

Váš kufr sice není váš dům, ale věci, které si v něm převážíte, nejsou o nic méně soukromé. Jen si to představte.

Zkušené profesionální prsty bezpečnostního kontrolora se prohrabávají vaším majetkem. Postupně berou, ohmatávají a zase pokládají vaše trička, váš holicí strojek, vaše spodní prádlo, vaši žlutou kachničku do vany, vaše kondomy, váš vibrátor.

Nikdo nepochybuje o tom, že kontroly zavazadel jsou v dnešní době třeba. Ani o tom, že v případě čehokoli podezřelého je kufr nezbytné otevřít třeba i sekerou. Když se na monitoru letištního rentgenu rýsuje něco, co vypadá jako samopal. Když cvičený čmuchací pes kolem zavazadla příliš zaujatě poskakuje. Nebo když uvnitř něco tiká.

Ale lézt do kufrů zcela svévolně a úplně náhodně? Letiště si to jistě umí zdůvodnit a obhájit, přesto konstatujme, že tohle už je opravdu nepříjemně invazivní.

Cestující může utěšovat snad jen to, že by to mohlo být i horší. Mnohem horší.

Staří bytaři mívali pozoruhodnou pověru, že když na místě činu vykonají velkou potřebu – nikoli ovšem na toaletě – celá akce pro ně dobře dopadne. Okradeným tím ovšem jaksi přibyla jedna citelná nepříjemnost navíc.

Nezbývá než doufat, že si tento staroslavný zvyk neosvojí ti lidé, kteří mají na Ruzyni na starosti prohlídky vašich kufrů. A proto si tady teď něco slibme. Nebudeme jim o tom říkat, ano?

Způsoby násilného vniknutí se nijak neliší od metod obyčejných nádražních zlodějů.