Bonbony, jimž se nesmí říkat lipo
Jana Pšeničková redaktorka MF DNES
Barevné bonbonky ve tvaru cihličky, čočky nebo kroužku. Kdo by neznal tradiční cukrovinky, které v minulosti opouštěly libereckou továrnu pod značkou Lipo. Historie závodu je stará více než sto let a díky společnosti Mocca může tradice v regionu trvat dál.
Původní fabriku založil v roce 1902 Julius Pollak, který si pronajal v Janově Dole nedaleko Liberce větší místnost a tam začal vyrábět kypřicí prášky do pečiva a aromatické přísady. O deset let později se spojil s obchodníkem Eduardem Haasem z Lince a sortiment rozšířili o šuměnky a lisované cukry. Poté, co Pollak z firmy odstoupil, zůstal Haas na výrobu sám a zákazníkům nabízel i takzvané komprimáty, tedy cukrovinku, která se vyrábí lisováním ochucených práškových směsí.
Od roku 1927 vyráběl Haas bonbony pod značkou PEZ, známou dnes po celém světě, o rok později koupil továrnu v Liberci v Ruprechtické ulici, která od té doby sladce voní.
„Jako dítě jsem nedočkavě čekal u oken na bonbony,“vzpomíná Petr Minařík, ředitel společnosti Mocca, jehož otec v továrně léta pracoval a on v ní vyrůstal.
Než se fabrika přejmenovala na Moccu, prošla mnoha peripetiemi. Ze soukromých rukou se dostala už po druhé světové válce, kdy ji kvůli Haasově spolupráci s Němci tehdejší režim znárodnil. Od roku 1964 dostal závod název Lipo (Liberecké poživatiny) a časem se stal součástí Čokoládoven. V roce 1991 koupila podnik společnost Nestlé Danone, o šest let později si Nestlé nechala výrobu čokoládových a nečokoládových cukrovinek včetně Lipa a Danone zbytek.
Majitel firmy Mocca, která byla založena v roce 1993 na pražení a balení kávy, se rozhodl výrobu bonbonů koupit v roce 2005, ale bez strojů i bez lidí. Nezískal však značku Lipo, která nyní patří jeho konkurenci.
„Mezi rokem 2006 a 2007 jsme začali výrobu obnovovat, nakoupili jsme nejdříve secondhandové, později nové stroje. A podařilo se zpátky nabrat i část propuštěných zaměstnanců,“říká Minařík. Dodnes investovala firma do závodu přes 150 milionů korun.
Továrna dělá nečokoládové dražé, želé i lékořici a také oblíbený komprimát. „Výroba je dnes větší, než byla před revolucí. Musíme hledat místo, kam se můžeme rozšířit. Kvůli nízké nezaměstnanosti máme problém obsadit některé výrobní pozice, a proto využíváme i agenturní pracovníky,“upozorňuje ředitel. V továrně pracuje v průběhu roku 180 až 200 lidí.
Mocca vyrábí z osmdesáti procent pro smluvní partnery, mezi něž patří i obchodní řetězce. Zboží lze najít rovněž pod licencí Ferdy Mravence, Čtyřlístku či Krtečka.
„Chceme takto podporovat nejenom české pohádky, ale i české dodavatele. Zároveň se poslední dva roky snažíme vyvíjet vlastní značku vhodnou pro export. Proto jsme zvolili znění, které je vhodné pro více trhů. Jde o značku YES, která má dva významy: když se vysloví, může to znamenat Jez (bonbony) nebo v překladu Ano, to je dobré, to si kup,“vysvětluje Petr Minařík.
Do popředí by se letos měla dostat více i káva. Ta byla v posledních deseti letech na vedlejší koleji, protože se v továrně soustředili hlavně na cukrovinky.
„Chystáme jiné druhy kávy, než byly před deseti patnácti lety. Máme vlastní pražírnu se dvěma pražičkami a několika baličkami v Ostašově u Liberce, kde je i možnost expanze,“uvádí Minařík.