Pes, přítel člověka, veteriny a nové doby
Davida Štverky, šéfa ostravské MF DNES
Náš pes, tedy fenka, je alergik. Netušil jsem, že je něco takového možné, ale na veterině nám řekli, že jo, že to jsou prostě ti dnešní psi.
Je to další z plejády anomálií, které naši Coco a s ní přeneseně i nás potkaly. Když jsme si ji pořizovali, chtěli jsme psa spíše línějšího, kterému je dobře s námi, nepotřebuje až tolik běhat a rád si pospí, takže netrpí úplně tím, když zrovna nejsme doma. Což francouzský buldoček víceméně bezezbytku splňuje.
Ten náš ne. U naší Coco převažuje spíše více těch zbytků.
Tedy, že je jiná. Miluje běhání venku, přičemž miluje je slabé a taky krátké slovo – Coco si libuje zejména v túrách, ideálně horských. Když jdeme doma ke dveřím, jde automaticky taky, a to ještě stylem „nemyslíte si, že jdete ven sami, že ne“. Miluje, když prší, nejlépe rovnou lije, miluje mokrou trávu (ideálně tu ledovou kolem bodu mrazu), má ráda, když sněží, zbožňuje aportování, a to ještě ve verzi nekonečné aportování, tedy že za míčkem, šiškou, klackem běhá pořád a pořád dokola.
Zpátky k alergii. Paní veterinářka nám řekla, že bílí psi ji mívají. Naše Coco má tedy na sobě pár velkých černých skvrn, ale na ty se prý nehraje, ty neplatí…
Kdo platí, jsme my. Bílý pes prostě rovná se náchylný pes. V našem případě ne zrovna obyčejně náchylný. Coco má alergii na stravu, a to dokonce i na tu antialergenní, takže je něco jako alergik plus, bych tak laicky řekl.
Pak ji trápí pyly, což vzhledem k tomu, že k jejím stávajícím libůstkám patří žrát venku pampelišky, taky není úplně pozitivní zjištění. A to dodám, že pampelišky nejsou na ulici či v přírodě zdaleka jediné lákadlo, které její čenich přitáhne. Pampelišky aspoň voní, tak bych to asi upřesnil…
K tomu je háklivá na vlhko. Uznejte, že při výše napsaném, tedy že Coco miluje déšť a mokrou trávu, máme vcelku problém.
Na veterině nám alergie přiznávali postupně a po dávkách. Ona je totiž po dávkách přiznávala i Coco, takže pořád bylo co objevovat. A co platit, protože přiznejme si, pes alergik, to je věda, to není jako člověk, který se přece jen venku, při stravování a vůbec celkově chová kultivovaněji, takže mu třeba stačí plato zodaku a má vystaráno.
Coco vyfasovala psí zodac, hyperantialergenní žrádlo, ale fakt jako hyper…, šampon na opruzeniny, ekzémy a různá svědění, ještě výkonnější šampon na opruzeniny, ekzémy a svědění pro případ, že by ten první nebyl ve formě, a taky vodu do uší na neřády všeho druhu. Paní doktorka z našeho psího lazaretu je vždy usměvavá, což si při placení vždy říkám, že bodejť by nebyla…
Do konce května máme zavedené takové pozorování – Coco musí žrát jen to své suprčupr krmivo, kdyby nás napadlo jí dávat pamlsky, tak taky jen ty suprčupr, a hlavně ji musíme ohlídat, aby se neládovala čímkoliv jiným, k čemuž ona tedy inklinuje (pampelišky a spol.).
Fenka nicméně v mezičase rozhodně nestrádá, alergie jí z její veselé a živé povahy vůbec nic neubrala, dokonce si někdy myslím, že o svých problémech nemá ani páru. Alergii řešíme my a paní veterinářka.
Co z toho vzejde, uvidíme. Alergik byl u nás doma kdysi dávno jen syn. Sice slabý a pouze na pár pylů v létě, ale opravdu si nepamatuji, že bychom s ním něco takového absolvovali.
Zkrátka nová doba, možná trochu zvrácená, zdá se mi, ale co by člověk pro svého psa neudělal, že ano…