„Báječná“léta s Dvořákem
Petr Dvořák zůstane ředitelem České televize. Má před sebou šest let nerušené existence. Tedy libovolného, ničím nekontrolovatelného podnikání za veřejné peníze. A politici mu potíže dělat nebudou.
Za socialismu se říkalo: Občané předstírají, že pracují, a stát předstírá, že je za to platí. V souvislosti se středeční volbou (staro)nového generálního ředitele České televize Petra Dvořáka by se to dalo parafrázovat takto: Rada České televize předstírá, že volí ředitele, a občané by měli předstírat, že jí to věří.
Jenže o tom, kdo usedne do ředitelské židle na začátku října, kdy vyprší první Dvořákův mandát, si cvrlikali vrabci na střeše Kavčích hor už od okamžiku, kdy Rada ČT v rozporu nikoli se zákonem, ale se všemi dosavadními zvyklostmi a precedenty vyhlásila volbu nového šéfa České televize s půlročním předstihem. Jejich zdůvodnění, že tak bude mít lepší šanci obeznámit se s institucí, kterou povede, je na první pohled směšné, neboť pokud se Petr Dvořák neobeznámil s jejím stavem za těch šest let, co ji vede, do konce září už to asi sotva stihne.
A druhé zdůvodnění načasování volby znělo tak, že v září bude v plném proudu kampaň před volbami do Poslanecké sněmovny, tak aby nedošlo k nějaké vzájemné kolizi a nemístným vlivům. Tomu už vůbec nelze rozumět. Jakou souvislost mají parlamentní volby s obsazením velitelství veřejnoprávní televize?
Polibek smrti?
Přece jednu jedinou: politici všech stran odleva doprava si myslí, že přízeň České televize jim přivolá do stáda voličské ovečky. Domnívají se – a Česká televize jim to rozhodně nerozmlouvá, že když uzavřou tichou dohodu „něco za něco“– setrvání statu quo v ČT výměnou za její podporu před volbami – budou na tom profitovat.
To je ovšem představa mylná. Vylučuje totiž možnost, a ta je dosti reálná vzhledem k rostoucí popularitě alternativních médií vykreslujících obraz světa docela jinak než Česká televize, že přemrštěně projevovaná přízeň z její strany může být docela dobře volebním polibkem smrti.
Zda toto tvrzení má něco do sebe, můžeme demonstrovat třeba na volebním výsledku TOP 09, jejíž představitelé z obrazovky České televize skoro neslezou. Kolik asi dostanou v říjnu procent? Nechme se překvapit.
Za zmínku stojí i výsledek volby ředitele ČT. Vítěz dostal 15 hlasů z 15 možných. To je demokracie – lepší než na Krymu! Ale teď vážně: jeden ze skutečných důvodů uspíšení volby tkví nepochybně v tom, že na začátku července končí mandáty třem z patnácti radních České televize. A nebylo jisté, zda se Sněmovně podaří včas vybrat všechny tři nové členy rady. Ke zvolení ředitele ČT je potřeba minimálně deseti hlasů. Pokud by rada měla jen 12 členů, zvýšila by se pravděpodobnost, že se její členové nedokážou na vítězi výběrového řízení shodnout.
A kdyby se náhodou Sněmovně podařilo zvolit tři nové členy, byli by to patrně lidé nemající dosud k Petru Dvořákovi žádný vztah. Což by poněkud znejistilo jeho volební šance. A tak se radní a jejich eventuální političtí loutkovodiči zachovali podle hesla: „Co zákon nezakazuje, to dovoluje!“
„Šikovné“hospodaření
Před pár dny, 11. dubna, se v Senátu konala konference s názvem Role České televize v naší společnosti. Úvodní a asi nejpodstatnější příspěvek tam přednesl ekonom Radek Žádník. Analyzoval její hospodaření na velmi konkrétních číslech. Abychom jim rozuměli, musíme si nejprve říci, jaký je vůbec onen systém. Česká televize funguje na bázi „fondového“hospodaření. To znamená, že z vybraných koncesionářských poplatků vytváří Fond televizních poplatků a z něho financuje náklady na svoji činnost.
Zde je zřejmá odlišnost od hospodaření partnerského veřejnoprávního média – Českého rozhlasu. Ten vkládá vybrané poplatky do kolonky „příjmy“, pak je porovná s kolonkou „výdaje“a jako každá normální firma výsledek (zpravidla kladný) vykáže a zdaní. Ne tak Česká televize. Ta prostě z fondu kryje náklady, a když jsou nižší než výdaje, prostředky v něm zůstávají. Tak se může stát, že vytváří docela solidní finanční rezervu, kterou lze použít v případě nouze. Takový případ by však v zásadě mohl nastat jen tehdy, kdyby se občané masově rozhodli odhlásit se ze stavu koncesionářů.
To zatím nenastalo, i když do budoucna to vyloučit nelze. Na Slovensku prošli obdobným vývojem před osmi lety, z čehož vzešel zákon o veřejnoprávních médiích, který převádí jejich statut z nejasného „veřejnoprávního“do jasného a kontrolovaného rozpočtového. Slovenská veřejnoprávní televize má tak stejné zákonem stanovené úkoly (definici veřejné služby), ale financována je z rozpočtu a podléhá kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu.
Nicméně zpět k nám domů. Podle analýzy Radka Žádníka došlo v letech 2007–2011, tedy za ředitelování Jiřího Janečka, k vytvoření rezervy ve Fondu televizních poplatků ve výši cca 4 miliardy korun.
V letech po nástupu Petra Dvořáka naopak došlo k vyčerpání těchto rezerv zhruba na polovinu. Ptejme se: jak je možné, že za jednoho vedení Česká televize tvoří zisky (i když je z důvodů výše popsaných nezdaňuje) a za dalšího vznikají ztráty (respektive se čerpá z rezerv, aby účetně ke ztrátě nedošlo)? Protože jedině čerpáním z rezerv je možné dosáhnout optického klamu, jímž je výsledné hospodaření ČT za uplynulá léta s nulovým ziskem či ztrátou.
Kam se poděly ty dvě miliardy odčerpané z Fondu televizních poplatků, nemluvě o využití v průměru sedmi miliard ročně z koncesionářských příspěvků?
Na to se měla Rada ČT zeptat Petra Dvořáka, než jej instalovala znovu do funkce. Možná však nebyl zájem na pravdivých informacích o hospodaření televize, nýbrž pouze na instalaci stávajícího ředitele do jeho funkce na dalších šest let.
Náhodou nebude ani fakt, že v týž den, kdy potvrdili Petra Dvořáka, jiná rada, tentokrát ta z ČTK, pustila do dalšího mandátu dosavadního ředitele Jiřího Majstra. Česká tisková kancelář zdánlivě nemá bezprostřední vliv na voliče, ale je to – řečí mediální teorie – jeden z hlavních „gatekeeperů“, tedy síto, přes něž procházejí informace určené ke zveřejnění – či zamlčení. Tichá dohoda zjevně zafungovala i zde.
A zajímavá je i jedna vedlejší pointa. Seminář ze Senátu, kde zazněla z úst Radka Žádníka ona ekonomická hodnocení, zaznamenávalo i několik kamer. Jedna z nich patřila SeznamuTV. Když se však podíváte na záznam z konference na jeho stránce, zjistíte, že právě a pouze Žádníkův příspěvek tam nenajdete: byl prostě vystřižen. Proč, na to je třeba se ptát. Neboť v odpovědi na tuto otázku najdeme i odpověď na to, kdo a proč měl zájem na znovuzvolení Petra Dvořáka do čela České televize.
Co bude následovat? Výchozí stav je zřejmý: Petr Dvořák a stávající management jsou na koni. Tak silné kramfleky jako nyní ještě neměli. Mají před sebou šest let nerušené existence. Rozumějte: libovolného, ničím nekontrolovatelného podnikání za veřejné peníze. Navíc za situace, kdy jim celá politická reprezentace zobe z ruky.
Kdybych dnes byl v pozici ředitele České televize a disponoval náležitou porcí cynismu, první, co bych v následujících dnech veřejně vyhlásil, by byl požadavek na zvýšení koncesionářského poplatku a jeho vztažení nejen na držbu televizního přijímače, ale také počítače či mobilu, tedy všech technických udělátek, na nichž lze sledovat obsahy produkované Českou televizí. Dvořák už s něčím podobným před časem vyrukoval. Dnes má ideální okamžik, aby mu to u poslanců, vyděšených nadcházejícími volbami, hladce prošlo.