Svobodné matky a upalování čarodějnic
Poslanci tento týden dospěli ke kurióznímu rozhodnutí: ženy bez partnerů dál nebudou mít právo na umělé oplodnění od anonymních dárců. Korunu jejich diskusi nasadila místopředsedkyně TOP 09 Jitka Chalánková, podle níž právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva. Nedokážu si představit, jaké jiné právo je pro lidi tak bytostně důležité jako právě toto. Ostatně právě díky touze po dětech lidstvo existuje.
Manžel – záruka správné výchovy
Co nám tímto rozhodnutím poslanci v jednadvacátém století sdělují? Že ženy bez partnera mají menší práva než ženy s chlapem, že mají menší hodnotu pro společnost, že nemají na to, vychovat dítě, že na něj budou mít špatný vliv a že jsou méněcenné. Vlastně to z nich činí občany druhé kategorie.
Jak dlouho to trvalo, než se společnost na ženy bez partnerů přestala dívat skrz prsty? A přestala vůbec někdy? Myslím, že ano, ale stalo se to poměrně nedávno, tipuji tak deset let. Ještě ke všemu se poslanci ohánějí etikou, myslí prý hlavně na dítě, které má právo na úplnou rodinu. Tváří se, jako by to bylo zárukou jeho štěstí.
Domnívám se však, že žena, která je ochotná a schopná přivést na svět dítě i ve ztížené životní situaci, je k tomu uzpůsobena minimálně stejně dobře jako leckterá vdaná paní. A opravdu nechápu, proč by ho nemohla dobře vychovat. Proč by měl být zrovna manžel zárukou a kritériem dobrého rodinného zázemí? Neměla by jím být spíš touha po dítěti a ochota pro něj udělat maximum s vědomím, že to nemusí být právě lehké?
Poslanci se hodně ohánějí etikou. Vycházejí z toho, že dítě potřebuje oba rodiče a úplnou rodinu. Pominu teď, jak málo dětí, které jsou zrozeny přirozenou cestou, tyto věci má. Spíš bych chtěla zdůraznit, kolik lidí dnes naprosto běžně rozpad rodiny zvládá, aniž děti trpí. Počet kultivovaných rozvodů, kdy dva dospělí lidé myslí hlavně na děti, stále vzrůstá. Je to tím, že doba je otevřenější a lidé chtějí být stále svobodnější. Pak jsou ovšem svobodné matky...
Zákonodárství jako diktát?
Ještě jedno zajímavé tvrzení z Jitky Chalánkové vypadlo. Na rádiu Plus se vyjádřila, že legislativa nemá reagovat na změny ve společnosti. Neboli že tu není pro lidi, ale právě naopak. Samozřejmě že zákonodárci nějakým způsobem ovlivňují morálku „shora“. Ale současně nepochybně reagují na to, jak spravedlnost vnímají občané. Nedávno mi jedna žena vyprávěla, jak jí sociálka za totality sebrala děti, protože s nimi žila v nevyhovujících podmínkách. Navštěvovala je, ale vazby byly navždy přetrhány, děti pak šly k adopci...
Po převratu začala sama pracovat jako sociální pracovnice po boku paní, která jí děti odebrala. A byla svědkyní toho, jak společnost ze dne na den otočila své nazírání na děti z velmi chudých poměrů – dnes je matkám nechává. I v případech, kdy by je moje známá snad raději umístila do dětského domova. Jednou se to přehánělo na tu stranu a pak na druhou. Nicméně její slova dokazují, že předpisy a nařízení na atmosféru doby reagují.
Nežádoucí svobodné matky
Rozhodnutí o odebrání práva na umělé oplodnění ženám bez partnera může na první pohled vypadat nevinně. Možná i správně. Ale to je na něm nejnebezpečnější. Tento verdikt totiž sděluje mnoho věcí jaksi podprahově. Staví proti sobě ženu svobodnou a vdanou (zadanou). Nesvobodnou? Slova bývají nesmlouvavě přesná.
Rozhodnutí dává najevo, koho si společnost hodlá více vážit, koho chce podporovat, kdo je hodnotnější. Zavání to prověřováním, kádrováním. Od toho už je jen krůček k tomu, aby se svobodným matkám odebíraly děti, a stačí další krůček a ještě jeden a začneme upalovat čarodějnice.
Svoboda žen je nová a velmi křehká. A tento krok jde bokem nejenom proti svobodným ženám, ale proti všem. Nutí je k vdavkám a k uniformitě, určuje, které je to správné ženství a mateřství. Poslanci chtějí určovat, jak má vypadat správná rodina a co je dobré pro dítě. Jakožto matka dvou dcer, které jsem vychovala sama, bych ráda zdůraznila, že je cosi, co děti potřebují víc než úplnou rodinu: být milované. Opravdu nechápu, proč by svobodná matka měla své dítě milovat méně než nesvobodná.